Desky roku 2025 podle Full Moonu: 2. místo

Křik se mísí s úlevou, chaos s precizností. Amelie Siba a Geese staví hudbu, která pulsuje mezi introspekcí a explozí světa kolem nás aneb druhá místa v redakčním hlasování magazínu Full Moon.

Domácí

2. Amelie Siba – This May Be the Only Way 2 Heaven (Day After) 42 bodů

Podobně pravidelně jako Fvck_Kvlt boduje v žebříčcích Full Moonu i Amelie Siba. Magazín byl u vydání jejího debutového alba Dye My Hair (2020), za následující Love Cowboys (2021) dostala druhou cenu Anděl. Otevřenou introspekci časem přehodnotila a obě nahrávky smazala ze streamovacích platforem. Počínaje deskou Double Gentle A (2023) je její tvorba angažovanější, odmítá smutek a sebedestrukci a pojmenovává společenské a mocenské tlaky propisující se do jejího života, zvuk žánrově hůře uchopitelných skladeb je syrovější, experimentálnější, hlavním tématem je pak vztek. Albem This May Be the Only Way 2 Heaven tato etapa prozatím vrcholí.

„V zásadě stále písničkářská deska stojí na fragmentech metalových samplů a její surový, záměrně neučesaný zvuk slouží Sibě jako ochrana i hlasité povzbuzení k tomu, začít na své zatím nejtvrdší nahrávce křičet. (…) This May Be the Only Way 2 Heaven je nahrávkou hledající způsob, jak se uvolnit – jak se zbavit kontroly a nároků okolí, které se postupem času mění ve zvnitřnělou sebekontrolu. Siba se tu pere s nepříjemnými okamžiky, kdy člověk necítí téměř nic a kdy toho naopak cítí až moc. Vše spěje k finální Dissolve, která přináší přání odevzdat se, rozplynout se a nechat se unášet. Je to vzácný okamžik klidu, k němuž se nešlo dostat jinak než křikem.“ (Pavel Turek, Respekt)

Zahraniční

2. Geese – Getting Killed (Partisan | PIAS) 26 bodů

Americká odpověď na jižní Londýn. Zachránci rock’n’rollu. První velká rocková kapela pro gen Z. Podobně velikášská přirovnání padají v případě čtveřice, která se dala dohromady už na střední, opakovaně a čím dál častěji. První album Geese (profil najdete na straně 24) si vydali sami a stihli to ještě před maturitou, podpis s labelem přišel sotva měsíc po začátku covidu, další dvě desky postupně budovaly značku a k té letošní se podle mnohých málem ani nemuseli dostat. Sólovka Heavy Metal frontmana Camerona Wintera totiž zaznamenala ohromný úspěch a rady, aby se závaží v podobě kapely zbavil, na sebe nenechaly dlouho čekat. Newyorská čtveřice podobné nápady nebrala v potaz a v podobě zářijové kolekce Getting Killed vynesla trumfové eso. Uvolněný songwriting, funkové ozvěny a vzdušná produkce hiphopového kmotra Kennyho Beatse. Skutečně osvěžující.

„Před vydáním alba Getting Killed řekli Geese magazínu Rolling Stone, že strávili jeden den nahrávání tak soustředění na výběr samplu pro tleskání, že zapomněli „napsat píseň“. Na albu se toho děje tolik, že se zdá, jako by pětičlenná kapela snadno ztratila ze zřetele širší souvislosti, ale i přes všechny náhlé změny a složité detaily Getting Killed nepůsobí dojmem, že by toho všeho bylo příliš nebo že by jeho tvůrci neměli vše pod kontrolou. Místo toho tu máme kapelu, která zcela dostála své vzrušující a svobodomyslné pověsti. Všechnu chválu a vášnivý fanatismus, který kolem nich kypí, si Geese možná ani nepotřebují dokazovat, naopak si je spíš vyžadují.“ (Rhian Daly, NME)