Šejkr #108: Ještě pár dní...

Poslední červen. Prázdniny. Ty pro mě věky neplatí, přesto tenhle den vnímám jako jakýsi milník. Startovní čáru. Portál, za kterým je všechno na chvíli jinak. Letos to trochu náhodou (i když, víme) vyšlo tak, že k poslednímu červnu směřoval deadline hned několika věcí ohledně Full Moonu, což mimo jiné znamenalo, že poslední dny byly vskutku náročné. Že je potřeba vypnout poznám vždycky nejlíp, když opakovaně nemohu usnout. To se poslední dva týdny opakuje skoro každý den. Prázdniny se mohou zdát iluzorní, ale... jsou potřeba.

„Bezhlaví maršálové na trojnohých koních ukazují zlomenou šavlí na nepřítele, básníci s utrženýma ušima naslouchají zpěvu ptáků v zákoutích parků.“ Minulý víkend se u nás na Kubáni na trhu objevil antikvář, který chodí několikrát do roka s pár bednami knížek. Skoro vždycky si u něj něco koupím, jeho selekce je hodně náhodná, ale občas jsou tam perly. Jako právě Noční rozhovor od Ladislava Mňačka, pomačkané první vydání z roku 1966, které vyšlo v rámci edice Spirála s grafickou úpravou Zdenka Seydla. Rochním se v těch úžasných větách s ještě větším potěšením než poprvé, čtu sotva několik stránek denně, aby to trvalo co nejdéle. Snovou atmosféru příběhu z Drážďan probíhajícího v několika časových rovinách občas bolestivě naruší zahřmění reality, dost to připomíná dění v posledním týdnu. Dvojčíslo už je odevzdáno, mailů najednou chodí mnohem méně, skoro jako by už bylo možné vypnout. Ještě pár dní...

Šťastné dieťa a Hvězdy. Čekání na prázdniny zpříjemnila poslechovka dvou alb, které se chystají na podzim. Do studia Sono Records jsem včera odpoledne dorazil jako jeden z posledních, je nás tu vlastně jen několik, o to intenzivněji se do nových tracků člověk zaposlouchá. Katiny písničky já už hodnotit nemohu a nebudu, jsme si příliš blízcí, její deska hrála jako první, poté se rozběhly Jakubovy Hvězdy. Trochu paradoxně to funguje i takhle hned po sobě, Katčina přímočarost a zkratka Jakubovo trochu hippie opisnou poetiku nepřebila. Ještě pár dní musíte vydržet, ale rozhodně je na co se těšit. Do té doby se toho ještě uděje, třeba příští týden Pohoda, pak Colours, Pop Messe, Beseda. Moody Moon Noize. Tam všude se můžeme vidět. Pokud bude energie.

„V noci sa dialo niečo mimoriadné, bola to sekunda na zázraky,“ zpívá Katka v krásném tracku V noci. Tahle věta se mi v hlavě drží od včerejška, s jemným chrčením halasně bliká jako letitý unavený neon. Sekundu na zázraky mám jako téma dávno rozmyšleného a rozvrženého příběhu, knihy, kterou nemám čas ani začít psát, natož dokončit. Při včerejším poslechu Katčina alba jsem si na to zase vzpomněl, snaha se soustředit ve střetu s pekelnou únavou občas dokáže vyprodukovat pozoruhodné kombinace myšlenek. Slibuji si, že letos v létě už konečně začnu, jako už několikrát. Mohly by tomu pomoci třeba ty prázdniny?

Dneska večer s parádním novým trackem od Tomáše Havlena, V/Z, Sampou the Great, Emilem Amosem nebo totální hymnou od Very Sola, kterou si budu pouštět dokola nejen pár dní, ale celé léto. Na Radiu 1.