Šejkr #119: Bratislavská intermezza

Disciplínu jménem konec roku si člověk asi úplně nevybírá, ale to ještě neznamená, že její parametry nemůže ovlivnit. Kdyby trochu přemýšlel. Což já jsem neudělal a sešlo se mi toho v posledních týdnech tolik, že to odnesl i Šejkr. Text k minulému dílu budete hledat marně, jednou to přijít muselo. Pohoda, purpura, klid a mír.

Pár dní ve zmrzlé vánoční Bratislavě, poslední tzv. výlet tohoto roku. Výlet ve znamení grantové komise Fondu na podporu umění a také procházek po klouzajících uličkách centra, kde voní skořice a medovina. Podobné příležitosti většinou vynechávám, v Praze se trhům vyhýbám obloukem, ale tady mi to nevadí. Paradoxně mi přijde, že tu ani není tolik lidí. Zajímavé je, kolik má Bratislava tváří, člověk zahne za dva rohy a je v jiném světě. Dobře, možná není tak jiný, ale jinak vypadá. Místo zářících luceren a zvonečků tma a ticho. Ani ten svařák tam není tolik cítit, jen mráz je stejný.

S Táňou a Gešom se potkáváme v Café Verne, kultovní kavárně. Když vidím na policích srovnané edice dobrodružných klasik, ladí to ke svátečnímu veselí, co se odehrává za okny na Hviezdoslavově náměstí. Nechávám si vyprávět o zážitcích ze Sphere, přečtete si v příštím čísle, v průběhu toho mi bleskne hlavou, že na Pink Whale ani nemusíme. Okamžitě to ale zavrhuji, ve městě jsem zůstal o večer déle právě kvůli postrachu ulice. Trnavští stokári hlásí poslední koncert roku, ani by mi nevadilo, kdybych to měl podobně. Asi to nemuselo být zrovna na lodi, o to větší je to výzva. Překvapuje mě, jak je Pink Whale z centra blízko, u řeky je dvakrát větší zima. V podpalubí je ale útulno, i když se tu trochu hýbe, ehm, podlaha. A pak to přichází, na tohle jsem se těšil: „Co tady sakra děláš?“

Zdravíme se s Denisem a ostatními, nastavení ideální, málokterou desku jsem letos slyšel víckrát. Prožili jsme toho spolu hodně – číslo, oslavu Full Moonu, The Wilderness na Colours a další. Pár hodin na lodi uplyne strašně rychle, Kvlt crew do toho šlapou jako vždy naplno, ale stejně mi připadá, že je to volaké unavené. Razítko přichází, když se u populární Miery půlka publika posadí. To má být jako co? Ale možná je to jen mnou, letos se toho odehrálo až moc. Postupně přichází další známí, přesouváme se, potkáváme jiné obvyklé podezřelé, poslední večer, jak má být. A tohle je taky skoro poslední letošní vydání Šejkru, trochu bilancujeme a trochu... opúšťame kvadrant, bejbe. Možná přijde i anděl.

Dneska večer na Radiu 1 nocturnos, hluboké zářezy z letoška, plus pár novinek. Spolu s Erikou Rein, Tuulikki Bartosik, Bronquio & 41V1L, Diepkloof United Voice a pochopitelně Fvck_Kvltem. Chantaje Emocional.