Šejkr #102: Kdo je kdo

Dneska pozor. Nemá se prát prádlo, nemá se příliš pracovat s hlínou a s jídlem prý taky opatrně. Bože můj, chtělo by se říct, kdyby to nebyl… protimluv. Kdo si tohle vymyslel, že ano. Možná budu u nás v paneláku sledovat, komu se hýbou futra od puštěné pračky. Jednou je potřeba zjistit, kdo je kdo.

Na Mentu bylo zase nejlíp, ostatně program festivalu se přepsal i do dnešního playlistu. To, že jde o jednu z mých oblíbených akcí, netřeba opakovat, jezdím tam od roku 2017, pokaždé je to jiné, pokaždé skvělé. Jen mi to letos přišlo takové rychlejší, shodujeme se s dalšími návštěvníky. Zejména když si po festivalu píšeme, co všechno jsme propásli. Lublaň stíhám až v sobotu, oblíbená procházka podél řeky proběhne, stejně jako kontrola draků, kteří město stráží. Už teď se těšíme na příště, notujeme si s Cesarem ze sevillského festivalu Monkey Week, se kterým trávím podstatnou část sobotního večera. Pobaví historkou z letošního Eurosonicu, kde se nejmenovaná členka španělské výpravy nechala na debatě o aktuální domácí scéně slyšet, že mladá generace „nerozumí hudbě“, protože poslouchá rap a hudbu, ve které je využíván autotune. Nerozumí hudbě, nejlepší. Cos jí na to řekl, ptám se, přičemž tuším, že na podobné rozumy se nedá odpovědět. Nedalo.

U poslední rakije se s Cesarem na terase baru Jalla Jalla bavíme tím, že se pokoušíme sundat si festivalové pásky, o které nás poprosila mladá dvojice. My prý už určitě nepůjdeme na techno do K4 a oni že by rádi. Operace trvá asi čtyřicet minut, ale nakonec se to podaří. Snad si to užili. Bavíme se o všem možném, ukazuji mu na telefonu obálku nového Full Moonu. Denise samozřejmě nemá šanci znát, ale cover ho zaujme. Nejen jeho, někteří členové početné slovenské delegace z toho byli celkem v šoku. Proč zrovna on, ptali se. Odpovídal jsem, ať si počkají na album, které vyjde poslední festivalový den. Cigán je bezpochyby jednou z událostí roku, první ohlasy to potvrzují a nás může těšit, že odezva na nové číslo je podobně intenzivní. Každý může být součástí crew, říkají trnavští „stokári“. Podepisujeme.

Dubnový Full Moon je venku sotva pár hodin, my samozřejmě už dávno děláme na dalších číslech. Kvlt Moon rezonuje, věřím, že je výjimečný tak nějak obecně, navíc lícuje s mimořádným albem. Podařilo se nám poměrně detailně zmapovat určitý fenomén, i když ne bez chyb, do tisku se omylem dostala neautorizovaná verze rozhovoru s Dušanem Vlkem, za což se velmi omlouváme. Sakra.

„Je to strašne velká haluz, to takto vidiet,“ píše v jedné z mnoha zpráv dojatý Denis, zasloužíte si to, odpovídám. Kvlt Moon pořád hoří a ještě nějakou dobu bude. Možná kvůli takovým věcem tohle děláme. Odezva je jedna věc, intenzita prožitku další. Přijdou jiná vydání, jiná témata, jiné haluze. Některé zůstanou napořád. Ještěže nemusíme pracovat s hlínou.

Vybrat dnešní playlist pro Radio 1 byl celkem problém, buřím pořád dokola Amálku a Denise. Ale nakonec se to povedlo, jako vždy. Muselo. V osm večer spolu s Big Freedia, Ida the Young, RVG, Katarinou Gryvul nebo Moveknowledgement. Velký pátek.