Šejkr #116: Příští stopy

„Bílá barva. Papír je bílý a poddajný. Zmačkáním se zlidšťuje. Je to dál svět mého nejbližšího okolí, mých malých setkání.“ Nad větou z dopisu Evy Kmentové otištěné v katalogu k aktuální brněnské výstavě přemýšlím už téměř dva týdny. Zmačkáním se zlidšťuje.

O výstavě Evy Kmentové si přečtete více v následujícím Full Moonu, dojmy z návštěvy brněnského Domu umění mi v hlavě zabírají tak velký prostor, že si neodpustím pár vět i tady. Strávil jsem v prostorách expozice snad dvě hodiny, nechtělo se mi odtamtud. Dílo pražské výtvarnice je poměrně známé, nejde o žádný nečekaný objev, ale její retrospektiva je tak dobře poskládaná, že působí opojně, euforicky i konejšivě. A zároveň pokoutně ponouká k vlastní činnosti. Jako by snad tvůrci výstavy chtěli návštěvníka popíchnout nejen k přemýšlení, ale také k zapojení se. Což se mnohem snáze řekne, než udělá.

Malých setkání bylo minulou středu plno. Naplánovat si oslavu stopadesátého vydání do jednoho týdne s uzávěrkami podání grantových žádostí i nového čísla umíme snad jenom my. Ale dali jsme to, s přehledem. Koncentrace známých tváří na jednom místě připomínala festival, v podstatě to tak trochu i bylo. Mám pocit, jako bych mluvil několik dní v kuse, a stejně jsem se spoustou lidí prohodil sotva pár slov. Ještě teď píšou ti, kteří oslavu nestihli, že příště určitě přijdou. Jaké příště? ptám se sám sebe. Za dalších 150 vydání? Za dalších třináct a půl roku? Samozřejmě chápu a vážím si toho, ale s večírky to na nějakou dobu stačilo, už takhle to vypadá, že oslava plynule navázala na letní akce, od Chomutova pocitově uplynulo jen pár dní. Ohlížení stačilo, je třeba vytvářet stopy příští. Full Moon #151 je tady za pár dní a máte se na co těšit.

Zmačkáním se zlidšťuje. Vrtá mi to hlavou čím dál víc. Že by to všechno leželo v chybách, v poškozeních? Papírové „sochy“ Evy Kmentové k tomu vybízí, jenže tak jednoduché to asi nebude. Spíš půjde o výraz samotný, o schopnost přiblížit se pochopení. O to, co jednotlivá díla evokují, jak dokáží oslovit. A k čemu. Nevím, zda to bylo dojmem z nich nebo celou koncepcí výstavy, která vyloženě vybízela k hravosti a k aktivitě, ale v Domě umění jsem neodolal pokušení vystřihnout si obrys vlastní ruky a namaloval na ní velké červené m a využil i možnost vytvořit si vlastní pohlednici. I když jsem musel paní na pokladně, která už se vyloženě těšila domů, přesvědčovat, aby mi fotku vytiskla těsně po zavírací době. A kdyby byla možnost odlitku vlastní stopy, došlo k tomu pravděpodobně taky. Všechno tohle je přístupné každému, žádný vip odpad. Vyzkoušejte, je to osvěžující.

Šejkr je o stopách příštích, o výhledu. Dneska v osm večer se na Radiu 1 ukáže třeba Vera Sola, Art Feynman, Mart Avi nebo Niecy Blues. A Desire Marea, pochopitelně. Pokud jste měli jít tento týden na jediný koncert, tak je to tento. V neděli večer v karlínských Kasárnách. Uvidíme se tam.