


Šejkr #152: Východiskový bod
„V cele je to bezpečné, všetko je tu absolútné,“ zpívá Denis v jednom z tracků roku, ironii beru, ale někdy je to absolutno skutečně, ehm, papírové.



„V cele je to bezpečné, všetko je tu absolútné,“ zpívá Denis v jednom z tracků roku, ironii beru, ale někdy je to absolutno skutečně, ehm, papírové.



Posledních pár měsíců vznikalo několik věcí paralelně, v nejbližších dvou týdnech všechny oznámíme. Část z nich je očekávatelná více, jiné méně.



Mačkáme se v podzemí Mustpeade Maja (Dům černých hlav), mezi sloupy stojí drobná dívka, která si loopuje housle a zpívá čarovné melodie, které znějí jako pohádka sama...



Včera jsem procházel skrz panelákovo-supermarketovou spletitost dole ve Vršovicích a zase si vzpomněl na Bragu. Nějakou dobu to asi ještě vydrží...



Za pár hodin na Radiu 1 spolu s The DSM IV, Moonchild Sanelly, DJ Lag, Saffron Bloom, Berlin Manson nebo Donnou Summer. New age paranoia.



Tehdy jsme Jamese a spol. přemluvili, aby před setem s Lydií Lunch (v Praze se staví ve středu, mimochodem) dali ještě Gallon Drunk set...



Vlastně jsem si myslel, že to tak dlouho není, dodnes si pamatuju, jak jsme se domlouvali se Zdeňkem Lichnovským. Bylo to u nás v kanclu, dělali jsme rozhovor u příležitosti třicetin stanice.



Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.



Rád jezdím na školní debaty. Zvláštní je, že téměř pokaždé mě vyučující varují, že moc otázek nepřijde, ale většinou to bývá naopak.



Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.



Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget Me Not.



Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.



Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...



Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.



Rozhovor s Libuší Jarcovjákovou pro mě byl jedním ze zásadních zážitků prvního pandemického období, dělali jsme ho někdy na jaře, v době, kdy už začínalo být trochu hezky, ale ulice byly ještě prázdné.



O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.



Člověk potkává možná až příliš hodně lidí a (až příliš) často jim nevěnuje pozornost, jakou by si zasloužili. Není to záměr, je to prostě tak. A s písničkama je to podobné.



„It’s not big and it’s not special.“ Nevím, proč mě ten slogan takhle chytnul, ale běží mi hlavou už týden. Spolu s Pocahontas rodinou, Big Special a dalšími.



Festivaly, svátky, narozeniny. Jako by toho nebylo málo samo o sobě a teď se k tomu přidalo i mistrovství světa ve snookeru...



Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na Slovensko.



O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl, tak byla pěkně nasraná. Nasraná a zklamaná, vztahy, co už.



„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.



Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.



„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.