Šejkr #150: Maarja

Showcase festivaly. Věčné téma. Někoho baví víc, další zase méně a jiní jim nemohou přijít na jméno. Prvotní nadšení z nových možností v určitou dobu vystřídala skepse, její velikost záleží na naturelu každého. Jako bychom zapomněli, že nic není samospásné. Osobně už to moc neřeším: ty nejlepší z nich jsou jednoduše dobré festivaly, většina dalších nestojí za moc. Pak si vyberte. Každopádně nebýt showcasů, tak bych neznal spoustu skvělých jmen. Například Maarju Nuut.

Poprvé v Estonsku, poprvé v Tallinnu. Mačkáme se v podzemí Mustpeade Maja (tehdy jsem nevěděl o tom, že to kouzelné jméno znamená v češtině Dům černých hlav), mezi sloupy stojí drobná dívka, která si loopuje housle a zpívá čarovné melodie, které znějí jako pohádka sama. Místní rezidentka stojící vedle mě šeptá, že příběhy, které Maarjiny písně vyprávějí, jsou občas náramně brutální. Kývu a stejně nevěřím, a i kdyby, tak je mi to prostě jedno. Ztěžklou, omamnou atmosféru nikdo neruší, všichni mlčí a oddávají se kouzlu hudby i situace. O to víc zarazí nečekaný náraz do zad, navíc uprostřed skladby. Nerad se otáčím, abych se ozval, ale při pohledu na pána s omluvným gestem polozdvižené ruky veškeré námitky spolknu a pouštím ho před sebe. První koncert Maarji Nuut budu mít navždy spojený s tím, že do mě pupkem vrazil estonský prezident.

O rok později jsme s Maarjou v Tallinnu dělali rozhovor, celkem jsme si sedli, bylo to milé i poučné, estonská scéna je ostatně zajímavá obecně, v dubnu přivezeme s Full Moonem do Česka dalšího místního hrdinu, solitéra jménem Mart Avi, určitě si udělejte čas. Zpátky k Maarje – od čarovných písní alba Une Meeles toho vydala poměrně hodně, obě elektronická alba s producentem Ruumem nelze než doporučit. Zatím poslední nahrávku Hinged mi poslala uprostřed pandemie, s první polovinou roku 2021 mám zrovna tohle album spojené náramně. Jejích koncertů jsem viděl hned několik, ale poslední z nich určitě před covidem, jak mi dochází teď, přestože jsme se v Tallinnu potkali ještě několikrát. I proto to mám v sobotu večer v Punctu povinné, na programu bude právě oblíbené Hinged. Navíc na ideálním místě.

Tohle píšu ještě pod vlivem Mentu a vlastně i dalších letošních festivalů, které přišly na začátku roku možná až příliš rychle za sebou. Ment je jednou ze zmíněných výjimek, nerad o něm mluvím jako o showcase festivalu, proč taky: je to tradičně jeden z nejlepších zážitků za celý rok. Vlastně ani nevím, co o něm říkat, superlativy nestačí a navíc, nejsou potřeba. Jednoduše tam jeďte, pro mě už jsou tamní návštěvy něco jako návrat domů. Bezpečí a klid. Tedy klid moc ne, ale víte, jak to myslím. A na objevy taky dojde, letos si z Mentu vezu například německé Sinem. Rozhovor bude brzy, slibuje siréna Aneta. A na závěr jedna valentýnská, Kevin Martin Richard a Dis Fig si to dali. Živě si představuji, jak se u toho ve studiu bavili.

Dneska na Radiu 1 spolu s Maarjou Nuut, Sinem, Arletou, Los Pirañas, Moin, Niechęć, Autumnist nebo Nadah el Shazly. A přijde taky Not Like Us.