Posledních pár měsíců vznikalo několik věcí paralelně, v nejbližších dvou týdnech všechny oznámíme. Část z nich je očekávatelná více, jiné méně.
„I'm different on the beat, no spark to my flame,
I'mma do my dance like I'm ushеring the rain,
I'll be dancin' down the streets, lеt they think I'm insane.“
Like a Ribbon je jedno z dosavadních alb roku a zároveň nahrávka, která vyžaduje něco, co mi zásadně chybí. Trpělivost. Raperka John Glacier dává k dobru náladami jiskřící introspektivní kolekci, kterou je nutno nechat se obklopit, nořit se do ní často a opakovaně, ideálně přitom zapomenout všechno ostatní. Nebo se o to alespoň pokusit.
Nejsem příliš pořádný člověk, zároveň mám rád věci připravené. Ne vždy to jde, rozhodně ne tak rychle a dokonale, jak by si člověk představoval. A ne v tempu, které nás poslední týdny provází, nehledě na okolní situace a nálady, co to často komplikují. Posledních pár měsíců vznikalo několik věcí paralelně, v nejbližších dvou týdnech všechny oznámíme. Část z nich je očekávatelná více, jiné méně. Jedna zásadní má co společného s datem 29. května 2010, kdy se mně, a věřím, že i některým jiným změnil život. O tom jindy, teď mi jde o soustředění a kumulaci, ze které mi praskne hlava, i když se snažím plánovat a dávat věcem prostor, který si zaslouží. Kryptické? Trpělivost.
Možná je to karmou, možná chodem světa nebo tím, že se člověk opakovaně pouští do věcí, které si několikrát důrazně zakázal. Možná vším dohromady. Jenže… Z programu letošní Full Moon Stage, který jde ven příští týden, můžu mít těžko větší radost – hned několik českých premiér, spousta nových jmen a jedna estráda. Bude to náramné. Podobně jako další festival, jehož program bude zveřejněný o týden později a na němž se Full Moon taky podílel. Budeme oznamovat i několik vystoupení umělce, kterého jsem prvně viděl před deseti lety a už tehdy jsem si sliboval, že ho sem jednou přivezu. (Párkrát to nevyšlo o fous, teď už se snad nic nestane.) A to ještě pořád nejsme u toho hlavního. Jak jsem říkal, chybí mi… víte co.
„Let it thaw, have a meltdown, have a drink till you say it raw/ On the rocks, on the wave, feelin' like I'm never sure,“ hlásí John Glacier v parádním tracku Nevasure, jo, přesně tak si někdy připadám. Poslední dobou často. Brzy se to trochu uvolní, jakmile všechny novinky začnou žít vlastním životem, jenže to bude stále jen polovina příběhu. Proč to musí být vždycky stejné?
Dneska večer s John Glacier, staví se také Black Tar Jesus, Williw Earl Beal, Ukadanz, NSG, The Moonlandingz nebo Letadlo. Family Affair v osm večer na Radiu 1.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.