O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.
Pátek! Prázdniny! Hurá! Už jsem to psal několikrát, ale přestože se mě to dávno netýká, konec června pořád zůstává určitým přelomem ve vnímání. Možná i proto, že nám ve Full Moonu tak nějak lícuje s vydáním dvojčísla a nastává tedy trochu volnější období. Na chvíli, než vypukne festivalové šílenství. Balím po letech do Varů a vlastně ani nevím, zda se mi z lenivého bezčasí mezi davy chce.
„Kulturní války jsou ideálním ventilem, protože je v nich pro lidi snadné postavit se na jednu stranu barikády,“ píše v aktuálním vydání Respektu Jan H. Vitvar v povedené reportáži z obhajob letošních diplomek AVU, které stojí za vidění. České kulturní léto rozvířila silně sugestivní a paušalizovaná petice, která znovu staví „staré proti mladým“. Přílišná zkratka? Možná, nicméně text zmíněného pamfletu ani jinak vnímat nelze. Navíc nebyl osamocený, podobné názory se ozývají poměrně často, jistě i díky vypjaté době a tématům, na kterých se jednoduše všichni neshodnou. Naštěstí. Ve chvíli, kdy spolu všichni budeme souhlasit, bude třeba zvýšit ostražitost. Zmíněná věta – aniž bych s ní úplně souzněl – mi utkvěla v hlavě a už pár dní o ní přemýšlím. Vážně by to tak mohlo být? Pokud ano, tak… má vůbec smysl si nějaké strany vybírat?
„Lend me your ear/Black for the seeking/What you fear to hear From my mouth/ Silent jewels/Undesirable Flailing limbs/Beating heart Against my breasts/ A vest I can’t part for bleeding out so,“ zpívají Mourning [A] BLKstar v singlu, který avizuje nové album Ancient/Future. Těšte se. Sám pro sebe si letošek vnitřně bilancuji a nestačím se divit, kolik se toho za těch pár měsíců událo. A kolikrát byl člověk postaven před otázku, kam vlastně patří. Naštěstí příslušnost skutečně není limitována věkem, je to jasně vidět na tom, kolik silných nahrávek letos vyprodukovali, ehm, veteráni. Einstürzende Neubauten, John Cale, Kim Gordon, Shellac a tak dále. Možná některé z nich aktuální vyostřená situace k tvorbě vybudila. Matt Johnson z The The o nové nahrávce své kapely (s níž přichází téměř po čtvrtstoletí) řekl: „Žijeme v zajímavé době. Svět se každým dnem stává převrácenějším, divnějším a více halucinogenním." Nejvyšší čas jít do kina.
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Martyynou, Lilacs & Champagne, Mourning [A] BLKstar, Earthtones nebo Nuno Beats. Somewhere in Time.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.