Šejkr #128: Hlavně aby to nebylo naposledy

Zahrada Nové Cvernovky volá. Příští týden ve čtvrtek začíná další ročník festivalu Sharpe a těšení i nervozita rostou. Tohle je Šejkr Sharpe edition, tedy téměř. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na Slovensko. Těšení na Sharpe totiž nebezpečně koliduje s hodně divnými věcmi, které se v zemi odehrávají vlastně každý den.

V Tallinnu byla zima, ale dobře. O festivalu víc v květnovém čísle, teď mám na mysli něco jiného. Na každém ze showcasů se potkáváme se slovenskými přáteli, ti se letos z Estonska vraceli o den dřív kvůli prezidentským volbám. Přání všeho nejlepšího při loučení nestačilo, během koncertu Tramhaus v sobotu v noci jsem kontroloval první predikce a vypadalo to ještě dobře, o pár desítek minut později bylo jasno. Fico dostal další razítko. Pár dní nato jsem se zúčastnil jedné z grantových komisí slovenského Fondu na podporu umění a tam už se řešily změny, které se ministerstvo kultury chystá s Fondem udělat. A hned tento týden výbor Slovenské republiky pro kulturu a média přijal novelu zákona, která upravuje chod a rozhodovací procesy FPU. Fascinující, jak to jde rychle. A děsivé.

O situaci se v českých médiích příliš nepíše, ostatně ani ve slovenských, událostí, které se v souvislosti s Ficovou vládou odehrávají, je příliš. Ve zkratce jde především o výraznou změnu chodu celé organizace a kompetencí jednoho orgánu, Rady FPU, o celé věci si případně přečtěte tady. Aktuální návrh vkládá vše podstatné do rukou orgánu, kde budou mít většinu přímo ministerstvem jmenovaní zástupci, ze členů odborných komisí (kterých je okolo sedmdesáti) pak učiní statisty. To vše s platností od 1. června. Fascinující a děsivé. Grantová politika na Slovensku funguje trochu jinak než u nás, kde více méně vše probíhá skrz ministerstvo, zmíněný Fond na podporu umění je nezávislým orgánem, který operuje samostatně, s jasně daným rozpočtem a striktními pravidly. V různých grantových komisích působím dlouhé roky, nominace do komisí Fondu před dvěma lety potěšila, ještě více pak konkrétní zkušenost s jejich praxí. Dlouhé diskuze, všestranná snaha o maximální objektivitu, žádné nadržování, přísnost. Když jsme se minulý týden se členkami a členy komise po dvou dnech loučili, padla smutně varovná slova: hlavně aby to nebylo naposledy.

„Zapomeňte na pojem nezávislá kultura, všichni jsme závislí,“ zahlásil Adam Dragun ve středu v noci na koncertě Berlin Manson při promluvě směřované právě k FPU. Tohle je potřeba si uvědomit, můžeme být příznivci grantů v kultuře nebo jejich odpůrci, ale jsou tu a jsou potřeba. A jejich benefity užíváme všichni. Závislost na podpoře státu není zdravá, zároveň nejde o samozřejmost, naopak. Je třeba nastavit řádně husté síto, kterým projdou jen přínosné a unikátní projekty. Kterým pak náleží příspěvek, nikoli kompletní náklady. Jenže na Slovensku jde o jinou věc, aktuální události se dotýkají samotných základů demokracie a svobody. Nejen v kultuře. Dívejme se tam bedlivě, za rok můžeme být ve stejné pozici. „It looks like the road to heaven/ But it feels like the road to hell/ When I knew which side my bread was buttered/ I took the knife as well,“ zpíval George Michael v písni Freedom. A já si při balení na Sharpe opakuji: Hlavně aby to nebylo naposledy.

Šejkr dnes tradičně v osm večer na Radiu 1, přijdou taky Erika Rein, Los Sara Fontan, Mayssa Jallad, Ivy Z, DJ Nigga Fox nebo Dirty Three. Love changes everything.