Šejkr #136: Rutina nevadí

„Počkej, my už jsme se ale viděli.“ Tohle se nikdy neomrzí. Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé. Včera jsme si ale sedli natolik, že s tím musím i sem. Injekce energie jsou třeba, tohle byla jedna z nich. A přišla skutečně v pravý čas.

Občas to vypadá, že si jen stěžuju, jak nestíhám, vím. Většinou. Pořád je to ale hlavně deníček více než cokoli jiného, tak to asi překvapit nemůže. Ne že by to dřív bylo jinak, ale celý tenhle rok je horská dráha, krom mnoha dalšího například jedné kamarádce dlužím recept na cochinitu pibil už od ledna, ostuda. I o podobných věcech jsme si s Nubyou povídali, pochvalovala si, jak měla na desku poměrně hodně času, ale zároveň jsme se shodli na tom, jak je složité se na něco soustředit pořádně, ve chvíli, kdy dalších x povinností i radostí čeká ve frontě. „Snažím se nepřipouštět si to, ale stejně vím, že mě to ovlivňuje.“ Nejvíc rozumím.

Možná někdo nebude souhlasit, ale za nejlepší rozhovory považuju ty, které utečou tak rychle, že si je zpětně jen složitě vybavuju. S Nubyou to bylo takové, rozuměli jsme si náramně – a nebyl to jen můj dojem –, povídali si tak přirozeně, že domluvených čtyřicet minut uteklo jako nic. Nová deska Odyssey je parádní, pořád nechápu, jak se jí povedlo tak dokonale skloubit velké smyčcové plochy se zlomenými beaty, dubem a karibskými rytmy, ale prostě to funguje. Možná nejdéle si ale budu pamatovat, jak pěkně a uvolněně mluvila o důležitosti běžného chodu, kontinuity a pravidelném opakování malých věcí. O všech rutinách, které nám připadají obyčejné, ale přitom jsou důležité. „Rutina nevadí, naopak,“ smála se, aby zvážněla: „Podobné věci jsou hrozně důležité. Bez toho, že jsem se v ně naučila věřit, bych nikdy nebyla tam, kde jsem. Pokaždé, když něco pravidelného musím zanedbat, přichází divný pocit.“

Věřím na to samé, občas je ale stejně nutné, aby mi to někdo řekl. A to se právě stalo. S Nubyou jsme se i nasmáli, většinou spolu souhlasili, někdy ne zcela, ale to nevadilo. Porozumění samozřejmě neznamená, že z toho bude dobrý článek, výsledek vyjde brzy ve Full Moonu. V příštím čísle ne, to už je skoro hotové, ale upřímně se přiznám, že bez toho včerejšího setkání by se mi dodělávalo mnohem hůře. Snad ta předaná energie vydrží a donutím se i k úvodníku, co chybí. A čas třeba zbude i na ten recept. Klárko, jdu na to.

Dneska večer na Radiu 1 pochopitelně s Nubyou Garcia, ale taky s Temným Rudem, Teto Preto, Lollise, Big Special nebo Ida the Young. „S mojimi vlkmi.“