Šejkr #137: V přízemí

Nerad používám slovo underground. Nejde o něj, ale o význam, který je mu v českém kontextu přisuzován, což už se asi nezmění. Nevadí a vlastně to vůbec není podstatná informace, ale tak nějak se mi to dlouho motá v hlavě. Dušan Vlk se svou Duší undergroundu mi tuhle otázku zase oživil, poslouchám ji půl týdne a vrtá mi to hlavou zas. Podzemí taky nestačí, i když Kerouacovi hrdinové by nesouhlasili. Najednou mi to cinkne. Přízemí.

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá. Shout out všem z crew. Procházel jsem se tam už odpoledne, pár hodin před začátkem akce a nestačil se divit. Dynamika známého zákoutí se úplně změnila, najednou to štvanické přízemí vypadalo docela jinak, jako větší, víc profi a serióznější. S lidmi to dostalo ještě úplně jiný drajv, Berlin Manson a Dušan se svou crew to pak rozjeli naplno. Pevně doufám, že tohle nebyla poslední edice. Duša všudypřítomná.

Odpoledne jsem se tam ometal nejen ze zvědavosti, předtáčeli jsme s Dušanem a Rudom rozhovor pro zářijové ArtCafé, po čtyřiceti minutách v MHD byla necelá hodinka v útulném studiu Bike Jesus trochu za trest, dusno a vedro, košile zralá na ždímačku. Ale společnost skvělá. (Pustit si to můžete první zářijové úterý.) Zajímavé, jak jsou ti stokári odlišní, poslední dobou mám pocit, že se potkávám jenom s nimi, což je do jisté míry pravda. Baví mě jejich upřímnost i bezprostřednost, jak drží při sobě, fandí si navzájem a celá ta scéna, nebo jak tomu říct, jede nahoru. Dušan s Rudom působí klidně a decentně, ve srovnání s divočinou, která se odehrává na stagi. Vlastně to k jejich textům i ladí. Prvně se dozvídám o Dušanově desce, kterou pak po koncertě v pekelně vydýchaném Bike Jesus premiéruje, po dvou skladbách běžím za vzduchem, stejně je potřeba si ty texty užít spíš v klidu ve sluchátkách. Možno tu viac básničkujem, říkal odpoledne Dušan. Měl pravdu.

Přízemí. Sedí to, okamžitě jsem si vybavil knížku Excentrici v přízemí, kterou jsem hltal v době, kdy vyšla, a od té doby ještě několikrát. Pokud chcete vhled do domácí nezávislé scény 80. let, těžko najdete něco lepšího. Lindaur a spol. tehdy taky nepoužívali underground, asi věděli proč. „... Pre nočné motýle, niektoré krývajú, další prišli o krídlo,“ říká Dušan v ultimátním tracku tutto passa, znovu si vybavuju skromnost a empatii, se kterou vyprávěl o dění na Slovensku i čistě soukromých věcech, Rudo dodal trochu hřmotnosti a humoru, doplňují se výborně. Při debatě o tom, jak vlastně každý release pozvedává stokárskou crew jako celek, se mi vybavil rozhovor s Nubyou García, o které jsem psal minule. Jiná hra, podobné nasazení, nápadná shoda. Přízemí rozhodně není přízemní.

Dneska v osm večer na Radiu 1 pár ukázek z Duše undergroundu, ale taky Neighbours Burning Neighbours, Dora Morelenbaum, Tristwch Y Fenywod, Conjunto Papa Upa a možná přijde i .... Toxic.