Šejkr #147: James

Začátek roku je vždycky trochu divný. Předešlé období ještě pořádně nedoznělo, to další zase nestihlo úplně začít, někdo to bere rovnou horempádem, další ještě dříme. Potácím se nějak mezitím a vlastně si nejsem jist, co mi sedí víc. Spíš bych ještě spal nebo lépe, nerušeně se rochnil v novém románu Helen Oyeyemi. „Byla ve velkém pokušení si tím přizdobit vlastní pýchu, něco na způsob živoucí brože, která bodá znovu a znovu.“

S koncem roku se pojí tradiční recidiva, těch pár svátečních dnů bez shows přišlo vyloženě k duhu. Poslední roky začínám tradičně strmě ve zmrzlém Groningenu, když do vody, tak po hlavě. Letos přijde Eurosonic na řadu až jako druhý, first we take Tábor. V sobotu 11. ledna se v tamním Divadle Oskara Nedbala bude sice taky hrát, ale to hlavní bude na zdech. Obrazy Jamese F Johnstona jsou plné dramatu, pohnutí i vášně, zároveň je v nich, podle jeho vlastních slov, „opravdu hodně nadsázky“. Možná proto jsou tak přitažlivé, nehledě na robustní, expresivní linie nebo vytříbený cit pro barvy. Na jeho plátnech najdeme živly, zvířata i lidi, tematika se střídá, emoce zůstávají. Illuminated.

S Jamesem jsme si o jeho obrazech povídali na hektickém začátku prosince, text najdete v prvním letošním Full Moonu, vyjde příští týden. Když jsem při psaní lovil z paměti poznámky a citace (ano, Voice Memos není neomylná aplikace, zvlášť když si člověk hraje s nastavením zvuku počítače), hlavou mi běžely vzpomínky na roky, co se potkáváme. Gallon Drunk jsem viděl mockrát, častokrát jsme ty koncerty pořádali, v hlavě zůstala spousta obrazů, třeba posezení ve stanu po jejich koncertě na LFŠ nebo jiná show, v Lucerna Music Baru na začátku turné s Big Sexy Noise. Tehdy jsme Jamese a spol. přemluvili, aby před setem s Lydií Lunch (v Praze se staví ve středu, mimochodem) dali ještě Gallon Drunk set. Odehráli sotva pár písní, než si James kytarou málem vyrazil oko. Na půl plynu to někteří neumí. „První show turné, jak má být,“ říkal jsem mu tehdy v backstagi mezi koncerty, když si ošetřoval krvavý šrám. Podíval se na mě, zakroutil hlavou a rozesmál se. „To nevymyslíš.“

Román Slunečník proti sekyře zkoumá hranice mezi skutečností a interpretací, vypráví mj. o knize, jejíž text se mění v závislosti na tom, kdo ji čte. S Jamesovými obrazy se to má podobně. Nejistota vábí. Těším se na ně i na něj. Naposledy jsme se potkali až příliš krátce po koncertě PJ Harvey, se kterou více než deset let vystupuje. Právě ona stojí za tím, že po letech znovu propadl malování. Děkujeme. Se svými pozoruhodnými obrazy James přijíždí v tom nejlepším období, na přelomu. Bude to hezký začátek. Nebo naopak?

V osm večer na Radiu 1 s Gallon Drunk, staví se taky Spellling, Heartworms, DJ Anderson do Paraíso, Slowmotiondancer, Fire! nebo Skinner.