„It’s not big and it’s not special.“ Nevím, proč mě ten slogan takhle chytnul, ale běží mi hlavou už týden. Spolu s Pocahontas rodinou, Big Special a dalšími.
„It’s not big and it’s not special.“ Skromnost nade vše, nicméně u kapely, která se – nepřekvapivě – jmenuje Big Special, by člověk čekal možná trochu jiná hesla. Nejspíš i proto jsou tihle potomci havířů tak sympatičtí, singalongy z Midlans fungují náramně, nemůžu se jich zbavit už hezkých pár dní. A obávám se, že to ještě nějakou dobu vydrží.
O Big Special víc v příštím čísle, které vyjde s úsměvem následující týden, dneska šlo do pece. Zas mám pocit, že se docela povedlo, ale odstup nefunguje. Tenhle týden toho bylo tolik, že už jen potřebuju dopsat Šejkr a jít se nechat zmlátit kulometným karabáčem Dannyho Browna. Ve chvíli, kdy budete sloupek číst, už bude po všem. Ale můžete stihnout jiný koncert, dneska večer se v Petrohradské slaví 4ever, kompilace kolektivu Pocahontas, jeden z nejmilejších releasů posledních dní. Najdete tu pár více známých jmen, pár nečekaných a několik, za nimiž si nepředstavíte vůbec nic. Jenže o jména tu nejde, ani o rekordy, naopak. Sympatická kolektivní hra s identitami a vzpomínkami na dětství se poslouchá krásně. Samply, beaty, mlhavé obrysy melodií a hřejivý pocit bezpečí. Family show. Těšíme se na další, protože tohle je zjevně rodina.
V příštím čísle taky víc o Albinim, některé odchody bolí víc než jiné, aniž bychom to museli brát jako soutěž. Ani nevím, s kolika lidmi z různých sfér jsem se o něm v posledních dnech bavil, tahle díra je prostě velká a zdaleka nejen proto, že Nirvana. Tak mě to dostalo, že jsme dokonce ve středu na báječném křtu Manon meurt rozebírali s Minority Danem zvuk bicích. Zvuk bicích! Já… Už abych byl na italské pláži. V Kasárnách jsem potkal i neteř Elišku, která mi hrdě říkala, jak přesvědčila kámoše, aby s ní na Beaches Brew jeli taky. Z nevinné zmínky u rodinného oběda se stala pomalu, ale jistě další… family show. Ještě že už nastalo období letních bangerů.
„It’s not big and it’s not special.“ Nevím, proč mě ten slogan takhle chytnul, ale běží mi hlavou už týden. Spolu s Pocahontas rodinou, Big Special a dalšími, dneska večer to bude na Radiu 1 hodně barevné. Plus Kamasi, libanonský jazz a dojde i na ten beef seriál. Albini bude samozřejmě taky, protože „it’s not big and it’s not black.“ Leave the Capitol.
Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
V neistej kultúrno-spoločenskej situácii prichádzame o priestor, ktorý priniesol angažovanú a náročnú kultúru do regiónu, bojujúceho s gentrifikáciou a tiež výrazným pesimizmom.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Pokud se chystáte na některou z regionálních projekcí a tápete, co si nenechat ujít, máte tu tradiční výběr filmů, které opravdu stojí za pozornost.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Hudba, která se nedá ignorovat, hudba, která mění pravidla hry.