Šejkr #159: Tatranky

Vlakem na Pohodu. Dlouhá, docela oblíbená cesta letos zpestřená čtyřmi (!) výlukami, Šejkr edice festivalová, série letní. Ve sluchátkách nová deska Marka Stewarta tzv. na repeat, na pořádný rozbor přijde čas tady i jinde, tradiční kombo Pohoda vs. Colours mozek zaměstnává dostatečně. Zatím se jen v duchu dojímám nad obvyklou elegancí a citem pro zvuk i výběr songů. „Rozhlédni se kolem, proměň své srdce, ohromí tě to,“ naléhavě deklamuje Stewart v parádním coveru Korgisova hitu, v souvislosti s tím, kam jedu, to rozeznívá vibrace v nečekaných úrovních. Tohle by mohl být ten Rubicon? Kolín.

„Šejkr je fenomén,“ vtipkuje Čajčík před koncertem Sanam. Tak určitě, kupodivu daleko méně nerdský, než by se mohlo zdát. Nicméně... občas se ty tracky schází hodně podivnými a nečekanými cestami. „Poslouchám italský šlágr, kde se zpívá o Praze a klubu, kde pouští Samanthu Fox,“ psal mi Koen od Tramhaus cestou do Ravenny. To musí být Lucerna Music Bar, odpovídám obratem, a když si ten progrockový epos druhý den pustím, jen kroutím hlavou. Údiv střídá zoufalství, ani to nedoposlechnu. Jenže tradiční červ kutá, semínko se dere na povrch a za pár týdnů už Tatranky buřím několikrát denně. Fascinující. Pardubice.

v

Už jen titul Socialismo tascabile italské kapely Offlaga Disco Pax nabádá k pozornosti. Kapesní socialismus. Celá deska je protkaná bezpočtem narážek, odkazů popkulturních i politických, potkává se tu Majakovskij s Jarmilou Kratochvílovou nebo Černými pantery, Tatranky rozhodně nejsou výjimkou. Skladba začíná slovy „Praha je město, ve kterém ze čtyřiceti let studené války nepřežilo nic“ a pokračuje líčením dalších zážitků z metropole, jednou podaných trefně, jindy romanticky naivně. Středobodem je návštěva tradiční 80’s party, u níž si vypravěč stěžuje, že je v „undergroundovém klubu ve stylu Horečky sobotní noci“ (zase) nejstarší a udiveně konkretizuje repertoár: kromě Samanthy Fox dojde na Modern Talking nebo Nicka Kershawa. Střední infarkt přichází ve chvíli, kdy celý klub začne zpívat šlágr Felicità od italské dvojice Al Bano & Romina Power, na Tatranky se dostane v závěru, kdy přichází zjištění, že kdysi tradiční československou značku koupil (ano, italský) koncern Danone. „Vzali nám všechno.“ Zábřeh na Moravě.

Česká Třebová. Massive Attack je škoda, Elizabeth Fraser zase neuvidím, ale náhrada je víc než výživná. Upřímně až překvapující, domluvit Albarnův početný ansámbl takhle rychle je téměř neuvěřitelné. Koncert přijde navíc den před vydáním očekávané desky. Zrovna včera jsem psal kamarádovi, že singly Africa Express vzdávám a počkám si na desku. Rozdílné tracky nedávaly moc smysl, navíc extrémně hot jména (pro mě, dobře) se na nich neobjevují. La Bruja de Texcoco, Tayhana, Onipa nebo Mexican Institute of Sound. Někteří z nich prý budou na letišti taky. Uvidíme, když tohle budete číst, bude jasno. Zatím se středně dojímám s Luisou Almaguer: „Qué bonito fue pintar junto a ti/ estos muros, este sol azul/ las horas contigo...“ a přemýšlím o... tatrankách. Když jsem ještě dělával koncerty, právě tatranky byly naprosto zásadní (a vysoce oblíbenou) položkou v cateringu. Tatranky a křupky. Všechno nám vzali. Mohelnice.

Dneska v osm večer z Pohody spolu s Offlaga Disco Pax, Favorite Obsession, Mourning [A] BLKstar, Catu Diosis, Sanam, Čavalenkym nebo Sleaford Mods. Radio 1, Lucky Discourse.