Šejkr #160: Zase za rok

„Také velmi děkujeme za nádherné přivítání a milé pozvání. Cítili jsme se jako opravdové opečovávané rockové hvězdy, s fantastickým cateringem a profesionální technikou na pódiu. Prosím vyřiď naše poděkování i stage crew, byli super milí a vstřícní. Jsme si jistí, že se naše cesty někde znovu zkříží, pamatuj, že až přijedeš do Porta, najdeš tu jeskyni plnou mořských panen, které tě velmi rádi uvítají.“ Hold me close.

Na otázku, jaké byly Colours, odpovídám obvykle, že dlouhé, ale je to až přílišné zlehčení. Letošní Full Moon Stage na Colours se povedla náramně, nejen podle výše uvedeného poděkování od spektakulárních Sereias. Jasně, asi se nedá očekávat, že bych měl říkat něco jiného, ale věřím, že letos to bylo skutečně výjimečné. Málokdy se sejde tolik hezkých ohlasů a, upřímně, málokdy se za existenci naší scény seběhlo tolik věcí k řešení, ani snad ne tak na festivalu samotném, tam vlastně běželo všechno krásně, spíš před ním. O to byl výsledek krásnější. I když, přiznávám: krátce po stokárské estrádě, kterou už v této podobě asi jen těžko někdo uvidí, přišla taková úleva, že – přes veškerou pečlivě budovanou a udržovanou setrvačnost –, mi tělo téměř kompletně vypnulo. Ano, bylo to dlouhé.

Pojedenácté a zase poprvé. Teprve až v areálu mi došlo, že už je to vlastně čtvrté místo, které v Dolních Vítkovicích Full Moon okupuje, přes počáteční nezvyk a, přiznávám bez mučení, nedůvěru, nakonec asi nejlepší. Několik hodin před začátkem koncertů obcházím všechno okolo, zjišťuju, kudy povedou cesty lidí, přijde mi to takové celé malé, roztažené, ale vlastně nak,onec všechno blízko, na nedaleké zahrádce pivního stanu si první návštěvníci vychutnávají hořký život ze skla a baví se tím, jak si tam krokuji a obcházím, přestože se ještě nic neděje. Mávám jim na pozdrav a něco prohodím, aby se obratem ozvalo: „Aha, Pražák.“

Před pár dny jsem na ČT Art náhodou narazil na dokument z Colours 2008, zajímavé, jak jiná akce to byla. Osvěžuji si Ivu Bittovou v kostele, Tima Eriksena tamtéž, vzpomínám na příšernou bouřku, která doprovázela koncert Gogol Bordello, v jednom záběru zahlédnu lavičku na Černé louce, kde jsem tehdy napsal snad polovinu nepřetržitého online blogu pro Aktuálně. Reflexí a dávno vytlačených obrazů až běda, rozesmějí mě záběry na koncert Pražského výběru a hlavou mi proletí, že tolik komentářů pod textem už asi nikdy mít nebudu. (Ano, pořád si myslím, že to bylo skutečně příšerné.) Dnešní Colours jsou jiné, ale asi nejenom já věřím, že podobně fanouškovský a částečně i komunitní duch tam alespoň někde pořád trochu dříme. I ta Dušanova „duše undergroundu“ tu někde pořád poletuje, třeba právě u nás. Polemizujme.

Pro Sereias šlo určitě o největší koncert kariéry, pokud tedy toto slovo pro svou nadšeneckou produkci používají, miláčci Los Sara Fontan poslali včera mailem „spoustu objetí“, vzpomenu si, že teprve před koncertem mi jejich zvukař a manažer Sergio prozradil, že nikdy na tak velkém open air podiu nehráli. Podobně jako spousta domácích, někteří ještě v průběhu posílali zprávy ve smyslu, že to je „fakt také velké?“. (Ahoj, Eri.) Na místě pak získali, podobně jako my, dojem, že se vlastně nemůže nic stát, protože je to prostě oáza. Program uzavřeli milovaní Mourning [A] BLKstar, kteří jsou osobně ještě sympatičtější, než by se mohlo zdát. Hodně bonding moment, příští rok je společně uvidíme v Praze. „Na takovouhle akci by nás ve Státech nikdy nikdo nepozval,“ nechal se slyšet slovutný RA a vlastně tomu věřím. Lepší závěrečnou kapelu už nikdy mít nebudeme, potvrzují i v první řadě tančící Baby Berserk, jejichž předchozí slot byl pro mnoho lidí asi největším překvapením celého festivalu. V pořádku. Lásku posíláme i všem ostatním. Stále zůstávám lidem z festivalového týmu vděčný, že nám pořád věří a pomáhají podobný dojem – byť na různých místech areálu – budovat. Takže… zase za rok. Na programu už se maká.

Dneska pochopitelně reflexe Colours, going to be emotional, bez pardonu. Nechybí ani návrat k Pohodě, Africa Express nemohu přestat poslouchat, ale taky Lady Lykez, Titanic, Ebbb, Sudan Archives nebo Gugol Maps. Fantasma. V osm večer, Radio 1.