Šejkr #157: Ultima sera

S Chrisem Angiolinim, ředitelem festivalu Beaches Brew, stojíme v zadních řadách na koncertě Baby Volcano. Za námi létá frisbee, běhají psi a kolem prochází parta Chrisových (mnoha) přátel, kteří festival navštívili, a jeden z nich pronese něco ve smyslu: „Ještě že už je poslední večer. Včera to bylo nejlepší, ale máme dost.” Obvykle tohle říkám já, projede mi hlavou, a okamžitě si uvědomím, že bych klidně ještě den zvládl. Nicméně je to tak, poslední večer. Ultima sera.

Sloupek a pořad se tentokrát budou hodně lišit, vybráno a nahráno před odjezdem. V Marině di Ravenna je tak příjemně, že jsem na psaný Šejkr vlastně zapomněl. Dopisuju narychlo před odjezdem a hraje mi k tomu Bonnanon, jeden z několika úlovků ze včerejšího setu DJe Fitze. Ještě že ten Shazam máme. Vzhledem k tomu, že Fitz je něco jako náš Myslivec, každá ultima sera je ve znamení často marného namáhání internetových registrů, leckdy notně obskurní tracky na síti prostě nejsou. A je to tak dobře, třeba se potkáme jinde a třeba už nikdy. V tom případě to zůstane jen ve znamení této hodiny, této minuty. Momentu.

Poslední večer zahájil oblíbený Susobrino a nemohlo to být lepší, koukám na jeho kázání z nedaleké duny a poněkud romanticky si představuji, jak putuje světem se svým quasi „zmrzlinovým“ stánkem s červenobíle pruhovanou střechou a obrací národy na víru v cumbii, barranquillu a boleros. Potkáváme se v posledních měsících už potřetí a pokaždé je to skvělá zábava i ranec pozitivity. Tady na pláži tuplovaně. Únava se hlásí o slovo, zejména po odpoledni stráveném v Ravenně – Dantemu věnovaná Zone de silencio je hodně velký zážitek –, ale pár kolumbijských rytmických vzorců ji rychle vyžene z hlavy. A to, co tam zůstalo, vymlátil Lord Spikeheart. Jeho temnota na pláž nečekaně pasuje, to bych před festivalem rozhodně neřekl. Tohle místo má prostě něco do sebe, možná je něco v tom písku, možná v Campari.

Pořádný report najdete v dalším čísle, spoilerů už bylo dost a Bologna čeká. Poslední večer byl nakonec nečekaně dlouhý, z Fitzova setu se nedalo odejít. Procházku po plážové cestě si tradičně o něco prodlužuji a záměrně si zacházím, ještě se končit nechce. Pět dní bylo hodně intenzivních, byl jsem tu zase o něco déle než loni, a zase to bylo málo. Úplně chápu, proč mají místní kempy pravidlo pronájmu nejméně na sedm dní, asi to tak příští rok dopadne. Otázka není jestli, ale na jak dlouho. Co taky jiného s místem a akcí, u které má každý z večerů dynamiku toho posledního. Ragazzi umí.

Dneska toho z pláže moc nebude, to přijde příště. Každopádně se staví Little Simz, Sudan Archives, Kojey Radical, Berlin Manson & NobodyListen, Annie and the Caldwells a další. Radio 1, v osm večer.