Šejkr #155: Ten istý tanec

„Zastávka Ursinyho, nasleduje Pionierská.“ Každý rok se těším, až tohle uslyším. Cestu do Nové Cvernovky už po těch letech znám nazpaměť, kombinace po sobě jdoucích zastávek pobaví a potěší vždy. Dnes je to od Dežova odchodu rovných třicet let. „V tom istom tanci, len inými krokmi,“ zpíval v jedné z mnoha svých výjimečných písní, v té navíc skoro poslední. Už týden mi hraje v hlavě, stále dokola.

Sharpe byl tradičně intenzivní, náročný a krásný. Spousta setkání, spousta hudby, spousta slov. V situaci, jaká aktuálně panuje (nejen) v kultuře na Slovensku, je třeba každý podobný event vnímat jako dvojnásob důležitý, v případě Sharpu jde navíc o to, že podobných akcí obecně mnoho nenajdete. Podobně dotažených, profesionálních a euforických zároveň. Vybírat ze superlativů je snadné i komplikované, ve světle skutečnosti, že to mohlo být opravdu naposledy, o to víc. Boj s větrnými mlýny pokračuje, od středy je to ve slovenské kultuře zase o něco složitější. Po dlouhém úsilí politicky zkorumpované rady Fondu na podporu umění byl odvolán jeho ředitel Róbert Špoták. Nezákonně a nestydatě.

FPU čelí podobně jako celé slovenské kulturní prostředí atakům od nástupu ministryně Martiny Šimkovičové v říjnu 2023. Její styl je efektivní: rozložit soudržnost institucí i kolektivů, zpochybnit odbornost leaderů a namísto nich dosadit loajální náhrady. A kdyby to náhodou nešlo jednoduše, tak rovnou změnit zákon. Právě to proběhlo zkraje loňského roku, účelovou změnou zákona byla porušena integrita organizace, kterou paradoxně právě jedna z Ficových vlád zakládala. Rada FPU ovládaná, v některých případech nezákonně dosazenými, nominanty ministerstva kultury, je od té doby díky jejich častým absencím nefunkční a sabotuje fungování celé organizace. Právě to nakonec odnesl Špoták, ministryně a potažmo rada ho obvinili ze zpoždění grantového systému. Paradoxně? Ale kde. „V tom istom tanci, len inými krokmi.“ Podobné vzorce se opakují pravidelně.

S Róbertem Špotákem jsme se na Sharpu letmo viděli, na nějaký delší rozhovor nebyl čas, narozdíl od povídání s několika dalšími lidmi z FPU. Dění v něm nebo na Slovensku se nedalo vyhnout, pořádat dnes kulturní akce u sousedů znamená ocitnout se ve zlověstném stínu zániku a zmaru, tančit na frontové linii, kde je na jedné straně zabetonovaná arogantní moc, na druhé řada neuvěřitelně aktivních, kreativních a poctivých osobností a institucí, s velmi omezenou možností ovlivňovat dění. „Je absurdné odvolať niekoho za to, že trvá na dodržiavaní zákona a predpisov,“ říká v zajímavém rozhovoru na Denníku N Špoták.

Zajímavé mi přijde, kolik lidí má za to, že se u nás nic podobného nemůže stát. Přes skutečnost, že český ministr kultury nedávno nemístnými a neprofesionálními zásahy málem rozložil důležitý a mezinárodně zasíťovaný Institut divadelního umění, přes dění v nejvyšších patrech České televize. Navzdory rostoucím preferencím stran, které sdílí minimálně základní principy agendy SNS, tedy strany nominující do funkce Šimkovičovou. „Ich kroky ma ďalej k vlastným stopám nesú nahého, v tom istom tanci, ktorý poháňa aj môj krok.“

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Dežem, The Moonlandingz, Sault, Edovým synem, Tuulikki Bartosik nebo SCRAAATCH. The heart is troubled.