Ve barokní Valdštejnské lodžii jsme tři dny putovali mezi kostelem, čestným dvorem památky Lodžie, maringotkami v majestátním parku Libosadu, šapitó a divadelními sály...

Pořadatelé chorvatského Shipu na to šli podobně. Naplno, s emocemi. Navíc mají v ruce hned několik tutových trumfů, včetně esa v podobě skutečně okouzlujícího místa konání.

Kráľovná avantgardného popu sa vrátila po dvadsiatich piatich rokoch. A hoci by fungovali aj superlatívy, Björk existuje kdesi mimo pozemského toku informácií.

Patetická moudra slyší jen málokdo rád, nicméně výrok „méně je někdy více“ přesně vystihuje sety kapel, které zahrály v brněnském Kabinetu Múz.

První ročník a ambice velikosti 22,5 hektarů elektrizují na hony daleko. Zlatá hodinka hladí železobetonové stěny rezonující prvními zvukovkami, Nils Frahm si staví aparát.

Na půdorysu podobném legendárním darmstadtským kurzům se sem co dva roky sjíždějí skladatelé a interpreti současné artificiální hudby aneb na jatka a dál.

Deset let „privátního Woodstocku” na konci světa.

Snad i zmíněný svár zapříčinil zvláštní zdání, že jsou Pestilence mezi mlýnskými kameny, že ve finálním triumvirátu působí trochu navíc. Dojem utvrdila i samotná vystoupení.

Zároveň si říkám, aby nedošlo k tomu, že se pražská scéna jen přemístí do znevýhodněné lokality bez kontextu, bez zapojení místních a s vědomím a respektováním jejich zkušeností.

I když jsem fanoušek žánru, tak jsem se na tuhle legendární akci dostal poprvé a očekávání z nadupaného line-upu se mísila s obavami z publika, celkové kvality a přílišné vyhraněnosti.

Uskutečnil se Minimaraton elektronické hudby a hned zkraje je potřeba říci, že předpona „mini“ do názvu akce vnesla až příliš neadekvátní skromnost.

Jsem rád, že chcanec jsme nechali ve stověžaté, ale jasné letní noci, stovky cigaret a prach si vybírají daň. Dneska bude nedýchatelno...

Podobně jako minulý rok začínám pociťovat krizi, a tak se snažím hledat alternativy ke všemu, co jsem dosud na festivalu vyhledával. Co třeba housle?

Voják si nemá kdy odpočinout - nabíhá do první linie nebo hraje na skovku v zákopech menších scén stranou davů. Na všechno dojde a všem bude dopřáno.

Mezi nadšenectvím a profesionalitou, mezi nepřetržitou hudební náloží i možností courat kolem potoka a narazit na Davida Herziga z Bert & Friends, jak cvičí jógu před koncertem.

Dostat přes třicet písní do dvouhodinového vystoupení a zabavit šedesát tisíc návštěvníků není vůbec lehký úkol, navíc pro kanadského R’N’B zpěváka v centru střední Evropy.

Moravská letní atmosféra se sice z centra Slovácka vyváží jen těžko, promítané snímky ale ze světa nemizí s koncem Filmovky a požitek z nich si můžou vychutnat i další.

Poněkud těžkopádně zní taky další citát na zdi v ZŠ Sportovní, který patří běžci Emilu Zátopkovi: „Právě na hranici bolesti a utrpení se muži od chlapců oddělují.“

Je ale zřejmé, že je pořád spousta masochistů, kteří se chtějí dát tvůrcům vplen a na pár hodin jim odevzdat životy, aby si s nimi mohli dělat, co chtějí.

Desítky let fungující Depeche Mode nemusí obhajovat svou pozici. V Praze rozhodně ne.