„Těším se, až se setkáme příště. Je toho mnohem víc, co si máme říct,“ zakončuje hodinový dialog basák Ryan podáním ruky.

Ikonický festival nepatří mezi ty malé, ale stále si drží infantilně hravou, květinovou, lehkomyslnou atmosféru. Techno? Už dávno ne. Velká i malá jména? Ferropolis.

Poslední den na Colours svádí ke snaze vyždímat z končící akce maximum, ochutnat co nejvíce z barev.

I den ve znamení odlehčených podívaných má své hrdiny. Jen Kygo o tom nemá ani ponětí.

"Čau, já jsem Jessie J a tohle je Joss Stone." Povídačky a nespoutanosti a neurvalosti britského dua se nejen potvrdily, naopak se zdály jako nesmyslně mírné.

Jak zní pozlátko a jak zkušenost? Tentokrát o těch, kteří neřeší poptávku a vzbuzují úctu.

Komentáře publika? Muž v zamilovaném údivu, cca 30 let: “Ty vole, ty vole, TY VOLE!!!” Vedle něj vytlemený kamarád: “Jo, ty vole, já vím.”

Vyspělý hlas, silný a něžný, schopný řvát a hladit takřka současně, předvedl zatím nejlepší pěvecký výkon festivalu.

Akce Ahoi! The Full Hit of Summer v rakouském Linci sice není tou největší z letní nabídky, přesto stojí za pozornost.

Klidně se může stát, že i další dny programu budou ovládat ženské interpretky.

Ženský trojboj s nedostižnou vítězkou a jedno mistrovské dílo na úvod i na závěr. První den sedmnáctých Colours zahání skepsi.

... vchází od pohledu vtipné postavy a přibíhá předcvičovatelka Genevieve Artadi. Co se děje? Knower roztáčí diskokouli v Jazz Docku!

Na pomezí Čech a Moravy se potká skotský dudák, australský rocker a sedm katalánských feministek… Zní to jako vtip? Možná.

Syd mohla střídat jeden pomalý break-up song za druhým, ale na rozjeté náladě to neubralo. Možná za to mohlo nazvučení mikrofonu, možná to, že...

Žádná předkapela, jen Kool Keith a Public Enemy z barového reproduktoru. Později Depeche Mode a Miss Red z playlistu na hlavním sále.

Na druhou stranu Creepy Teepee díky tomu zpřístupňuje skrytá kutnohorská zákoutí a nevyžádaný pop-up efekt může být pro město i akci atraktivním zpestřením.

Absolutně uvolněně působil Keith Richards – ale ten to asi jinak neumí. Usměvavý, s šibalským leskem v očích, ležérní až za hrob.

Na trenčínském letišti se vyplatí být v pozoru hned v poledne, ty nejlepší koncerty se totiž klidně můžou odehrát ještě za denního světla.

Můžete mít kolik chcete peněz, ty největší headlinery a sponzory, ty nejluxusnější VIP zóny a největší stage. Ale přimět tolik lidí věnovat poslední energii i spánek...

Druhý den Pohody přinesl nemálo překvapivých momentů, několik skvělých jistot a bohužel i jedno zklamání.