Prosluněné reggae, jak má být (Uprising 2023)

Teplota je neúprosná, cesta do Bratislavy dlouhá a na Zlaté písky ještě delší, ale po rychlé kontrole se ocitáme v areálu, kde probíhá Uprising 2023 – největší reggae festival ve střední Evropě a já jsem moc zvědav, jak tahle akce dopadne. Ač jsem nadšený fanoušek žánru, tak jsem se na tuhle legendární akci, která letos proběhla pošestnácté, dostal poprvé a očekávání z nadupaného line-upu se mísila s obavami z publika, celkové kvality a přílišné vyhraněnosti. A přestože se některé obavy potvrdily, festival dostál většině očekávání.

fotogalerie z festivalu najdete tady

Jednoznačné pozitivum je místo – Uprising je tradičně na břehu jezera a fakt, že si můžete kdykoliv odskočit z koncertu přímo do vody, je něco, co v letních vedrech oceníte. Připočtěme blízkost kempu a příjemné a logické rozložení areálu a hned se začnete zabydlovat. Ačkoliv přídomek „letní“ patří nerozlučně k většině festivalů, v případě Uprisingu se nabízí s větší vehementností než obvykle. A stejně tak i slovo „pohoda“, protože akce má od samotného začátku klidnou a příjemnou atmosféru, které pomáhají vstřícná ochranka, žádné fronty u vstupu a pochopitelně všudypřítomná karibská muzika, která zní na každém kroku – ať už jde o reggae, dub, dancehall nebo třeba i ska, hip hop, grime, jungle a dubstep, to vše hraje na všech stageích, u stánků s jídlem či doprovodným programem, i ve stanovém městečku.

Samotný program byl rozložen poněkud nelogicky – drtivá většina velkých jmen byla hned v pátek, sobota byla oproti tomu velice komorní a na většinu věcí jsme chodili jen ze zvědavosti. Hrály sice legendy jako Steel Pulse, The Cimarons nebo Anthony B, ale s tlakem prvního dne se to nedalo srovnávat. Záměrně nepočítám mezi headlinery Parov Stelar, jejichž angažování působilo jako kalkulovaná snaha o zvednutí tržeb. Festival měl tak jeden párty den a druhý spíše na relax, což zkraje nepotěšilo, ale ukázalo se, že Uprising je místo na příjemné poflakování jak stvořené.

TEMNÉ VLNY VLÁDNOU

Zahájení se ujalo Švihadlo, které jsem slyšel zhruba po patnácti letech, a i přes jistou vlnu nostalgie mi jejich vystoupení přišlo spíše úsměvné, ale holt matadory československé scény nelze nepozvat. Pak to začalo naplno. Nejdřív energický Macka B se skvělou flow a jasným poselstvím. Záhy po něm legendární Barrington Levy, kterému hlas slouží stále stejně skvěle jako zamlada, a přestože většinu jeho repertoáru tvořily fláky z let osmdesátých, nebylo to vůbec na škodu a koncert byl nečekaným pohlazením na duši. Pak smršť v podobě neúprosné francouzské formace L’Entourloop, kteří ve složení dva DJ’s, dva MC’s a jeden trumpetista předvedli chirurgicky přesnou show plnou hiphopových beatů, scratchingu, reggae a vymazlené projekce. Co se týče showmanství, jednoznační králové festivalu. Monstrózní koncert předvedl i Dizzie Rascal, byť jsem si nemohl odpustit srovnání s mladšími grimeovými hvězdami, ze kterého je patrné, že je jiného ražení a jeho basslinem a uk garage okořeněná flow vyznívá hodně jinak než ponurejší výlevy jeho pokračovatelů.

Ty vyvrcholily během highligtu celého víkendu, jímž nebyl nikdo menší než Kevin Martin aka The Bug, doprovázen dvorním MC Flowdanem. Zvuková zkouška slibovala klasicky nekompromisní zážitek a záhy se přes nadšené a mnohdy též nechápající posluchače převalila vlna absolutní basové temnoty, do které se po půl hodině vložil Flowdan. Ti, kteří jako já vydrželi sonický útok, neměli slov, bohužel v téměř stejnou dobu hráli i Asian Dub Foundation. Troufnu si tvrdit, že fanoušci obou jmen se budou do značné míry překrývat, takže tento souběh byl trochu nepochopitelný, ale to už zkrátka k takovému podniku patří. Asian Dub Foundation byli znamenití, nicméně obrovsky trpěli neduhem hlavní stage, a tím byl nepříliš dobrý zvuk. Zatímco L’Entourloop nebo Barrington byli znevýhodněni „jen“ nevýraznou“ basou, ADF byli celkově nezvládnutí.

LÉTO SVÉHO DRUHU

Tím se dostávám k minusům akce – krom zmíněného zvuku, který byl všelijaký, ale vyloženě otřesný naštěstí jen na jednom koncertu, bylo těch negativ poskrovnu. Tradiční fronty na pivo, které mohla vyřešit lepší logistika, nemožnost leckde a leckdy platit kartou kvůli věčným problémů s terminály a především dva „značkové párty stany“, Absolut a Camel. Tato místa patří standardně k tomu nejhoršímu, co na festivalech potkáte, byť disponují skvělou vlastností, že se do nich odklidí ta nejhorší individua. Zde však byla obě obludné destinace v těsné blízkosti hlavní stage a pravidelně docházelo ke vzájemnému rušení. Chápu, že je to pro organizátory „nutné zlo“, ale uklidit je někam jinam by nedalo takové práce.

Krom skvělých koncertů, které dalece přehlušily veškerá negativa, přinesl Uprising i spoustu příjemných drobností, které přispívaly k obecně výborné atmosféře. Mezi ně patřil i offprogram, který zahrnoval skate cup na U rampě, fireshow nebo třeba ranní jógu. Poklidné tempo podpořené kapelami, skvělými DJ’s, co do zvuku i obsazení perfektními soundsystémy a obstojnou přehlídkou zpěváků a MC’s z obou zemí bývalého Československa, to vše zajistilo nádherný zážitek.

Poslední otázkou zůstává, pro koho Uprising je? Očekával jsem spoustu žánrového diváctva, ale i když tvořilo značnou část, bylo znát, že pro dost lidí je Uprising lákadlem jako zkrátka příjemný festival u vody s fajn hudbou. Obě skupiny si evidentně najdou to své. Uprising by mohl mít nakročeno, aby se stal festivalem s line-upem i pro náročnější posluchače, ale organizátoři sází na jistotu. Kdyby se objevilo i něco z experimentálnější dubové scény, nekomerční elektronika nebo nějaký ten interpret vybočující z žánrových škatulek, kvalitu by to zvedlo, i tak ovšem zůstává Uprising tahákem v široké nabídce festivalů. Ne snad jako ten nejnápaditější nebo nejnadupanější, ale rozhodně jako velice povedená odpočinková letní akce.