Články / Reporty

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář | Články / Reporty | 31.03.2024

Rozechvělý zvuk vibrafonu, po jehož klapkách se převalují cípy kouřové clony. Citlivost, která se může opřít o hutné, a přesto jemné tóny basy a klavíru. Na extrémní pomalosti skladeb jazzového tria Bohren & der Club of Gore je nejhorší, že čas při nich plyne až příliš rychle. A ani v náhle zšeřelém Paláci Akropolis tomu nebylo jinak.

Tato kapela představuje pravý opak site-specific. Ona totiž nepotřebuje konkrétní na míru šité prostory, v nichž by jí to slušelo. Naopak si jakékoli místo přisvojí a podmanivě jej na cirka devadesát minut změní k obrazu svému. Jiná hudební tělesa svedou evokovat nedozírné dálky, fantazijní oblasti ležící kdesi v neznámu. Bohren & der Club of Gore však obklopující blízkost fantazií prodchnou, zakouzlí daný prostor ve prospěch dočasné proměny. Bezesporu jim v tomto produchovnění napomáhá fakt, že libovolný koncertní sál zahalují do tmy a mlhy. Zkrátka Maximum Black, jak nese název jedna z jejich skladeb.

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře. Během koncertu pak měl nad sebou každý z tria dvě spoře osvětlující zářivky, přičemž na stropě se povětšinu času odehrávala stejně tak svůdná jako tajemná stínohra. Při každé skladbě se totiž začal točit virbl, jenž byl podsvícen a skrze něj záře šikmých paprsků uváděla v pohyb mysteriózní stínové divadlo. Bylo to tedy především intimní osvětlení, které Akropoli skrylo, z mysli se však vytratil i okolní svět. Byli jsme lapeni do tenat minimalistických kompozic hladících (d)uši. A Bohren & der Club of Gore si tuto spřízněnost temného jazzu s neméně tmavým šerosvitem v sálu dobře uvědomovali. Nesmlouvavě odmítli hrát další skladbu, dokud nezhaslo několik světel, patrně rozsvícených někým z klubu.

Nešlo o okázalé gesto primadon. Mezi jednotlivými kusy občas přemýšlivě promlouvající hráč na vibrafon a saxofon Christoph Clöser sršel mile vstřícným a suchým humorem. A trefné bylo, že vtípky pronášel zvučně chraplavým hlasem velmi pomalu a rozvážně. Jako by tím prodloužil, libozvučným dovětkem opatřil obdobně pomalé a rozvážné skladby. Ty, které nevyprávějí příběhy, přesto z jejich takřka neprodyšně hutné atmosféry prosvítají náznaky dějů. Jen po nich musí člověk pátrat vlastní imaginací. Ne nadarmo svou hudbu charakterizují jako „detective jazz“.

Vyplatí se pídit po dalších koncertech Bohren & der Club of Gore. Poslední noty ve mně příjemně doznívají ještě teď, tedy ráno po akci, ráno prosvětlené paprsky slunce o to nápadněji, oč mám včerejší večer v mlze (a tmě).

Info

Bohren & der Club of Gore (de)
28. 3. 2024 Palác Akropolis, Praha

foto © Barka Fabiánová (archiv)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace