Michaela Šedinová | Články / Reporty | 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky svým způsobem mimo čas, mezi časy a světy. Propojuje tradiční taneční hudbu různých arabských zemí se současnou postklubovou hudbou a s footworkem. To jsem nevymyslela usazená v křesílku vzadu v Přítomnosti, s deskou jsem od jejího vydání strávila spoustu času, poslouchala ji dokola a dokola a hodně o ní přemýšlela.
Věděla jsem, že ji potřebuju slyšet naživo. Částečně i kvůli tomu, že jsem si na Bandcampu přečetla rozhovor, ve kterém producentka vysvětluje svou fascinaci tradiční taneční hudbou – nezajímá se o folklór a tradici jako takovou, ale o to, jak tato hudba hraná na různých společenských událostech působí na lidi. „I’m trying to take what is familiar and sha’bi all around the Arabic-speaking world – things that move me rhythmically and musically, the musical genius of our region that makes you dance with such infectious energy.“ I v dalších rozhovorech mluví o důležitosti koncertů, živé hudby, fyzického prožitku.
Ještě před začátkem koncertu na mě žena z vedlejšího křesílka zvrhne dvojku vína, takže fyzický prožitek se děje snad až příliš. Show Exhausted Modern přihlížím nasáklá vínem a je mi zima. Vlastně se to docela hodí – k hudbě i projekci. Hudba je naléhavá, temná, znepokojivá a projekce plná aut, techniky, paneláků, výbuchů, mrakodrapů, mraků, zraněných lidí, netečných lidí, davů a továren a aut a techniky… Je to koncentrovaná úzkost z moderního světa. Připomíná mi instalaci Geography Biography umělkyně Tacity Dean, kterou jsem viděla na výstavě Avant l'Orage – před bouří. To dusno je povědomé.
Vystoupení Abdelwahed předchází projekce krátkého filmu I Signed the Petition dánsko-palestinského režiséra Mahdiho Fleifela, který zachycuje telefonát následující podpis online petice. Během hovoru s přítelem protagonista analyzuje, dekonstruuje a interpretuje význam své volby veřejně podpořit kulturní bojkot Izraele. Pochybnosti, bezmoc, paranoia, humor jako obranný mechanismus a téma, které je ještě ožehavější než v roce 2018, kdy měl film premiéru.
A teď Deena Abdelwahed, Jbal Rrsas a audiovizuální show, reagující v reálném čase na hudební podněty, při níž ji sekundují tuniský multiinstrumentalista Khalil Epi a švédský vizuální umělec Niculin Barandun. Když prolínající se barvy na plátně pozoruju, mám pocit, že jsem se vpila do coveru desky, do pokřivené „ocelové hory“ v jihovýchodním Tunisu. Barvy se proměňují, tančí a pulzují s hudbou, která šíří tu nakažlivou energii, pro kterou jsem přišla. Napsala jsem si do poznámek v mobilu, že „teď nechci přemýšlet“. Říkám si, že začít takovou desku – a koncert – skladbou The Key to the Exit dává perfektní smysl.
Ponořit se do hudby a na chvíli v myšlenkách opustit všechno ostatní. A taky se zvednout z křesel a ze země a tancovat. Těžké beaty, neotřelé rytmy, repetice, variace, hravost – sotva si všímám, kde končí dobře známé skladby a začíná improvizace. Deena Abdelwahed v minulosti působila i v jazzových uskupeních a na jejím přístupu k živému hraní je to znát. Různé vlivy a inspirační zdroje se spojují v jedinečném stylu, který je reflektuje identitu hudebníka v propojeném světě.
Deena Abdelwahed (tn) + Exhausted Modern
20. 4. 2024 Kino Přítomnost, Praha
foto © Romana Kovacs
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.