Články / Reporty

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec | Články / Reporty | 25.04.2024

Krok po kroku. Atmosférou naplněný black metal přitahuje posluchače jako střed černé díry. Pomalu, píseň po písni, bez šance se vymanit. Další salva blastbeatů, další krok černých siluet blíž k pódiu. A v centru všeho jsou ukrajinští White Ward.

Jejich hudba se rozpíná a objímá všechny přítomné. Na více než hodinu vytlačují White Ward myšlenky na cokoliv jiného pryč ze sálu. Stejně snadno, jako skladby vyplňují prostor, vyplňuje i kapela svůj hrací čas. Temný žalozpěv nad ztrátou lidskosti doplňuje melancholickými mezihrami a progresivnější kytarou. Přestože zní pro White Ward typický saxofon dnes jen ze samplů, působí prodlevy vyplněné jeho tesknými tóny přirozeně. A díky tomu, že se míra tlaku a tempo proměňují v přirozených vlnách, vyhýbá se čtveřice nástrahám stereotypu a nudy.

Ostré bzučení kytary a agresivní bicí doprovází freneticky blikající stroboskop, v intermezzu hudebníky zahalí hřejivě modré a žluté reflektory. Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru. Naopak zvuk je zcela reálný, vytříbený, zaslechnout v běsnění nástrojů zabručení basové struny je radost.

Zatímco saxofon zní pouze ze záznamu, druhá kytara předkapely Three Eyes of The void odehrála celý set z úkrytu za jedním z bílých sloupů. Kytaristy si někteří posluchači až do konce setu nevšimli, přesto hrála spolupráce kytar v atmosferickém blacku polsko-ukrajinské sestavy zásadní roli. Právě melodické kytarové linky ozvláštnily přímočarý set. Ten sice nedosahoval nápaditosti headlinera, k nastolení správné nálady ale postačil.

Když se Three Eyes of the Void poprvé vydali do blastbeatového sprintu, působilo to, že bubeník a silně nazvučený kopák zůstávají o půl doby dozadu. Při dalším zrychlení už ale paličky rozmetaly nejistotu a vše do sebe zapadlo. Nic nového ve světě metalu, přesto byla hlavním dojmem na konci setu spokojenost.

Vystoupení White Ward předcházelo několik minut, kdy nervózně působící kapela posedávala na pódiu a čekala, až někdo mávne startovním praporkem. S prvními tóny se ale proměňuje v sebejisté médium, skrze které proudí ven pečlivě vystavěná metalová bouře. Bouře, která zvedá nad hlavy publika ukrajinskou vlajku a která končí dlouhým hromobitím potlesku.

Info

foto © Marek Hadrbolec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Zastavit čas i způsobit amok (The Smile)

Tomáš Jančík 15.06.2024

Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…

Nadšení i prostoje (Troye Sivan)

Zdeněk Němec 11.06.2024

Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.

Porážkám navzdory (High on Fire)

Marek Hadrbolec 05.06.2024

První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.

Vídeňská magma v jícnu DOXu (Klangforum Wien I.)

Helena Konvalinová 03.06.2024

Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace