Články / Reporty

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková | Články / Reporty | 28.04.2024

Pražský koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska If I Don‘t Make It I love U na serveru Pitchfork s hodnocením 8.5 vysloužila označení Nejlepší nová hudba. Slova chvály přicházejí i od dalších hudebních kritiků. Česká premiéra kapely, která jinak zřídkakdy opouští hranice rodné Británie, se konala v intimním prostředí žižkovského Puncta, což samo o sobě vypovídá o tom, že si nepotrpí na pompu a okázalá gesta. Totéž platí pro pořádající Jednotu, která se navíc úspěšně vypořádala s nelehkým úkolem výběru vhodného supportu – večer svými lo-fi rozostřenými linkami otevřeli pražští eastworks.

Trio ve složení Jess Hickie-Kallenbach (zpěv), Finlay Clark (kytara) a David Kennedy (bicí) v roce 2018 debutovalo nahrávkou Long Play a o dva roky později navázalo albem Fast Edit. Letošní If I Don‘t Make It I love U je zatím jednou z nejlépe hodnocených desek roku. Tvorbu Still House Plants není jednoduché uchopit, lze ale vnímat určité credo, které skrze ni prozařuje. Zaprvé: na bezostyšné kombinaci žánrů ze zcela odlišných částí spektra, kde se mathrock a garage potkávají s jazzem, industriálem a slowcorem, chvílemi se odklání k soulu a převrací se v punk, není nic nepřirozeného. Zadruhé: oproštění se od očekávaného umocňuje váhu sděleného. A zatřetí: tria oproti početnějším uskupením vynikají možností poskytovat rovnoměrný prostor všem zúčastněným a zároveň publiku umožnit usledovat komunikaci mezi jednotlivými aktéry a jejich nástroji, což zážitek z hudby povyšuje na jinou úroveň.

Právě o třetím bodě se při živém vystoupení bylo možné přesvědčit obzvlášť názorně. Vzájemné propojení, jímž hudebníci disponovali, bylo takřka hmatatelné. Kennedyho freejazzové bicí se s Clarkovou industriální kytarou scházely v těch nejméně očekávaných momentech a společně se soulově laděným přednesem Jess Hickie-Kallenbach, jenž svou naléhavou hloubkou a vážností evokuje například Moor Mother, utvrzovaly přítomné v dojmu, že vystupující mezi sebou hovoří svou vlastní hudební řečí.

Still House Plants svou náladou silně vyzývají k tomu, aby se publikum ponořilo do hudby natolik, že přestane vnímat okolní svět. Ačkoli se při jejich vystoupení nabízelo zavřít oči a nechat se unášet nepředvídatelnými harmoniemi a rytmy, z nichž se některé ani jinak než ve tmě vlastní hlavy pojmout nedají, ochudit se o vizuální vjem by znamenalo poloviční zážitek. Z nahrávek mohou skladby působit ležérně a apaticky, při pohledu na zadumanou soustředěnost, s níž Jess deklamuje každou slabiku a její spoluhráči váží každý tón a úder, je zřejmé, že se nejedná o ledabylé frajerství, ale o palčivou výpověď, v níž hraje svou roli každý zvuk a výraz.

Pokud britské trio v průběhu procesu odhazuje nadbytečná pravidla a vzdává se líbivých formulací, činí tak uvědoměle a z dobrých důvodů.

Info

Still House Plants (uk) + eastworks
25. 4. 2024 Punctum, Praha

foto © Tomáš Kotěšovský

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zastavit čas i způsobit amok (The Smile)

Tomáš Jančík 15.06.2024

Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…

Nadšení i prostoje (Troye Sivan)

Zdeněk Němec 11.06.2024

Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.

Porážkám navzdory (High on Fire)

Marek Hadrbolec 05.06.2024

První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.

Vídeňská magma v jícnu DOXu (Klangforum Wien I.)

Helena Konvalinová 03.06.2024

Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace