V pátek se k festivalovému publiku přimíchali i technochtiví partygoeři, kteří do Berghainu přišli kvůli Berghainu.

Proto se mi neříká lehko, že tohle všechno, zdá se, už přestává stačit a irská trojice se přeci jen stává pouhým reliktem pro pamětníky.

Venetian Snares nepřijel. Kanadský breakcorový fenomén na poslední chvíli odřekl set v Berghainu, a festival tak přišel o headlinera.

Berlínské publikum je přitom podobně diverzní a nedělá mu problém přepnout z techna na punk a z freak folku na powwow-step.

Progresivní berlínský festival pokračuje i ve dvacátém ročníku pod tématem Persistence v tradici neustálého překvapování.

V bratislavskej Fuge sa v dvadsiatich dvoch eventoch na jednom pódiu stretávali overené mená inštrumentálnej improvizácie s postklubovými experimentátormi.

Promo slibovalo koncertní show s avantgardním divadlem, čekal jsem tedy něco v duchu The Residents.

Behemoth jsou v kurzu. Za skvěle zvládnutou pódiovou prezentací se skrývá filozofie, která je nadčasová a nabádá k zamyšlení. Padá-li na úrodnou půdu, je otázka.

Do Ankali vedú dve cesty: jedna viac "fancy" a evidentne frekventovanejšia, po ktorej vás Uber ladne vyplaví až do náručia bouncers na vstupe.

Čtyřdenní tábor pro odrostlé klubaře, kteří už dávají před stany přednost designovým hotelům a před kvantitou komornímu přístupu? „Welcome back, sir!”

Loni je zažila Praha v impozantním kombu s metalovými Sólstafir a Myrkur, letos zavítali do brněnské Melodky se speciálním zimním setlistem.

Kolem Ulsect a Zhrine bylo hned od vydání debutů rušno. Obě kapely přišly s poměrně žádanou extrémně metalovou polohou, která vychází z moderního black/deathu, ale zároveň...

Malý Berlín je oficiálna inštitúcia, takže žiaden punk. Budova a aj sála pôsobí veľmi kultivovane a „tip-top“, čiže kontrastne k tomu, čo sa malo diať na pódiu.

Hluboké basové groovy společně s hrubým kytarovým frázováním směřovaly k mohutným breakdownům se stylistikou podobnou Architects či Northlane? Jen jestli to stačí.

The Legendary Pink Dots jako by vyráželi do fantaskní space opery, ve které zvuky starých synťáků/kláves plnily prostor barevnými vizemi.

Jen chvíli po skončení tuzemského svátku odvážnější klubové hudby přišli dramaturgové s další akcí, která do plnohodnotného festivalového večera neměla daleko.

Dagsson jde proti klišé o zachmuřelých Seveřanech, díky poťouchlému výrazu i hlasu a hlavně živelné energii působí spíš jako ukecaný italský kadeřník.

Morton vypráví dál, klidný, potetovaný muž toho má za sebou dost a v Heavenly Metals črtá horečnaté obrazy postapokalyptického předměstí stojícího v bezčasí.

„Obvyklí podezřelí“, tedy něco přes deset věrných, kteří horují pro experimentální scénu a scházejí se na večírcích, které se v Ostravě nejčastěji dějí ve Fiducii.

V jednu chvíli zdvihl stojan na mikrofon a zamával s ním nad hlavou, pak se ale vrátil nohama na zem, možná až moc...