Pod hladinou (Nic Krog + Henrik Munkeby Nørstebø + Black Morava)

Berlín na Žižkově. Když překračuju práh „obýváku“ Puncta, slunce je vysoko. Prochází se mnou sálem, kličkuje mezi polštáři na koberci, z rudé prosakují růžové tóny. V únoru by bylo sedm tak akorát, dnes je brzo. U baru si krátíme čas povídáním o fujarách, jablečném curry, o jazzu. Jan Starý s devadesátým osmým Sonitem přivezl dvě výrazná jména mezinárodní berlínské scény, zvukového umělce a trombonistu Henrika Munkeby Nørstebøho a Nica Kroga, který prohlubuje klubovou hudbu dunivými basy a mluveným slovem. Dvojici doplňuje Mojmír Měchura alias Trauma s ambientním projektem Black Morava, který se z dramaturgického křesla Petrohradské přesouvá za pult. Původní line-up počítal i s noiseovými Esme Rebora, známými především jako Bride, ale prý je zdrželi islandští trollové, do Prahy daleko. Skoro by se zdálo, že Punctum tyhle drobné nešvary poslední dobou přitahuje, stý Sonitus za rohem, klepu na dřevo.

Dojídám rýži, když zpoza dveří slyším droneové plochy Black Moravy. Probíhám do přední řady polštářů a periferně sleduju, že se skromnější sestava v publiku usadila, nohy položené na kolenou, oči přivřené. Světlo zůstalo za prahem, přítmí vykresluje karmínové světlo ze stropů. Zvuk se okamžitě rozléhá do všech stran pokoje. Temný ambient nastupujícímu večeru sluší, jemné, šumivé zvukové plochy přechází jedna do druhé, přetahují se, rozlévají do stran. Měchura sleduje zvuk obrazovky, minimalistický set-up patří laptopu a zvukové kartě. Jakýkoliv pohyb narušuje subtilní a statickou atmosféru. Oproti loňskému releasu Tři Oříšky (traumatized), kdy autor přepracoval původní soundtrack Karla Svobody do melancholických miniatur, je půlhodinový set kompaktnější, těžší. Méně čeření. Doufám, že popelky vykračující z místních tradic protančí létem alespoň párkrát.

Norský zvukový umělec Henrik Munkeby Nørstebø dlouhodobě pracuje s fyzickými vlastnostmi zvuku, jejichž hranice ohledává v různých prostorech. Zkušený trombonista kombinuje akustiku s elektronikou, s Audrey Chen v projektu Beam Splitter navíc pozvedává zvukový zážitek o amplifikovaný hlas. Stává se, že některé nahrávky fungují podobně i při streamování, ale tady víc než kdy jindy platí, že živě komunikace probíhá daleko drásavěji a smyslověji. Set Nørstebøho je minimalistický, založený na opakovaných kolečkách amplifikovaného trombonu, který vystřeluje v intenzivních tepech do hlubokých basových ploch. Vyvažuje je úsečným tichem, kdy na pár sekund vydechnu a říkám si, že jsem toho slyšela už hodně, ale dunivý zvuk připomínající tupou střelbu do zčeřené vody ještě ne. Pod hladinou dlouhé desítky minut. Kdosi vedle mě odchází k baru, nedivím se, ale nepochybuju, že jde jen o známku naplněného účelu. Těsný vzduch, vakuum.

Nic Krog zvedá na nohy, okamžité tempo. Loni vydal u berlínského vydavatelství Psychic Liberation desku Perfect Pattern, kde vedle sebe skládá příběhy každodenního života i queer vztahů, uzavírá jím také Sound Studies na berlínské UdK. (Nørstebø vydává na stejném labelu 8. května své čtvrté sólo album Faint Light Blackens.) Mrzí mě, že se nás sešlo málo, většina zůstává při zdi, a přitom Krog s první minutou mění Punctum na regulérní noční klub. Dynamicky střídá fáze, kdy zaznívají všechny plochy naráz, evokuje vnitřní chaos, který se dere na povrch, až se vrací k tichu, odtažitým přiznáním, jako by sám sebe analyticky pozoroval. Když se vrhá zpátky do nekontrolovatelného zmatku, vykresluje ho jako nevyhnutelnou přirozenost celého procesu. Můžeš plavat proti proudu, nebo se jím nechat strhnout. Škoda, že nepršelo, zaslechnu při odchodu. V Berlíně tělo na těle.