Hudba se někdy ztrácela za světly a mlhou, které jednou braly do mrazivého ranního oparu a hned na to do světa blikajících kontrolek, všechno to probouzelo vlny představivosti.
Prostor Alterny, klubu na studentských kolejích, představuje příjemné přítmí, omšelé posezení a pohodový bar, vzkazy, básně a nabídky psané liháčem na záchodových dveřích. Při příchodu nic nenaznačovalo, že se bude dít něco výjimečného, u stolů klábosilo pár studentů a studentek.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Už po pár minutách, co se na minimalisticky osvíceném podiu objevili Niesner a Šimanský, se ale atmosféra začala měnit, klub se propadl do zapletených kytarových melodií a melancholie. Šimanského slide kytara hned zkraje dala přivonět k čerstvému vánku výprav do přírody, odkaz k romantickému country bloudění lesem napovídá i přebal jejich nejnovější desky Všechno dobré (Stoned to Death Records, 2023). V kontextu večera uprostřed týdne po náročném pracovním dni přinesla hudba vymodlené spočinutí a zastavení tam, kde po nikom nikdo nic nechce. Při poslechu jsme se propadali vrstvami zvuku hlouběji až do polosnu, kde slajdku vystřídal mystický monotónní zvuk indického shruti boxu (něco jako harmonium, ale bez klaviatury). Procházku lesem vystřídala meditace. Koncert zakončil návrat k debutu Tance neznámé (Stoned to Death Records, 2019) a ke strohému setupu se dvěma akustickými kytarami. Melodické Hvězdolamy a dva přídavky.
Pocit prázdnoty po téhle kráse rychle vystřídalo vzrušení z Božského Soaré, projektu, který provází velké očekávání. Místnost už byla plná, sedělo se na židlích, křesílcích, na baru i na zemi.
Nejdřív se z backstage vynořil Dominik Novák, jindy vystupující coby Katov Syn(th). Opírající se o case s modulárním syntezátorem doručil stručnou děkovačku a představení kapely: za klavírním křídlem Richard Grimm alias Boh Vajec a u světel Jakub Ťapucha. Tím výčet nástrojů nekončí, v přítmí mezi strunami pod klavírním křídlem využívali další předměty a nástroje (nejen) k preparaci strun. Hudba se někdy ztrácela za světly a mlhou, které jednou braly do mrazivého ranního oparu a hned na to do světa blikajících kontrolek, jedniček a nul, všechno to probouzelo vlny představivosti. Set kopíroval pořadí skladeb na albu, i proto jsem se upnula na jejich názvy, takže příběh v mojí fantazii určoval úvodní epický Únik z rajskej záhrady. Ale koncertní verze Božského Soaré je z části improvizovaná, takže se těším na příště, na nové vyprávění. Božské Soaré stojí za to vidět opakovaně.
Nedělní a současně závěrečný program festivalu Metronome, letos poprvé na letišti v Letňanech v Praze, se dále držel horka. Hudebně tentokrát vsadil zejména na indie popovou a rockovou notu. Tři stage zaplnila jména známá i méně známá, která Praze naplno odhalila svůj nemalý potenciál.
Pot ždímající počasí nepolevilo, lidí přesto s víkendem a headlinery přibylo, byť ne dramaticky. Hudební program na třech pódiích letiště v pražských Letňanech, kde se letošní ročník Metronomu koná poprvé po deseti letech fungování, během sobotního odpoledne gradoval a vyústil v dvouhodinovou show Nicka Cavea s kapelou.
Vyprahlé letiště, osvěžující průlet žánry a program, díky (i kvůli) kterému chybí rozhodování, na jakou stage se vydat. Pozvolný start se nesl v duchu letní pohody a zároveň festivalového očekávání těch, kteří si chtějí celou akci hlavně užít.
Aj zlá reklama je reklama, Fakemink do minút vypredal Roxy, po navýšení kapacity Sasazu.
Zpěv sirény Biancy Casady, stejně ohlušující jako strhující, podtrhlo zjevení komponovaného nástroje, na který se hrálo jako na skleněnou harmoniku a zároveň z něj trčely korpusy velikých trub.
Jednotvárnost se tedy Respectu i v letošním roce vyhnula obloukem, mimořádně příznivé bylo i počasí, ani hic, ani dešťové kalamity, nechyběly obvyklé požitky jako příjemní lidé, skvělé jídlo a podobně.