Nachytat se (Angst + Orchard)

SÁRA: Občas je to s hudbou jednoduchý. Slyšíte track, je skvělej a ukládáte ho do knihovny jako nový šaty do šatníku. Střih padne, aniž byste je museli zkoušet. Většinou si vás tyhle kousky najdou samy, ale někdy je cesta složitější. Ze všech stran slyšíte, jak je deska výborná, ale vám jako by cosi unikalo. Vyrážím do Puncta na křest Peace of Hollows Arnošta Šťávy alias Angsta s vědomím, že si dneska nový šaty nevyzkouším, naopak pár vlastních vrstev u vchodu nejspíš odložím.

Když vycházím schody s čajovkami v průsvitných zavařovačkách, ani nemusím šmírovat zábradlím na terase, prostupující se hlasy hlásí plno. Čerstvý vzduch navzdory jarnímu sychravu. Využívám příležitosti a v sále si hledám polštář v první řadě, i dnes podlahu stelou dva perské koberce. Klubovou novinkou je houpací křeslo, místní hřejivo tutlá mou nezvyklou nervozitu. O přestávce na gauči náhodně potkávám věrnou supporterku zdejších Zuzanu (AlterEcho), která se nakonec příhodně nabízí ke spontánní reflexi.

Na skromné scéně o jedné židli, pár krabičkách a multiefektu pod nohama se po chvíli objevuje Erik Váňa alias Orchard s kytarou a po pár minutách je jasný, že má co říct, a hlavně dobře ví jak. (Nutno dodat, že za sebou dosud nezanechal téměř žádnou digitální hudební stopu, vyjma jedné live session, vědomí jeho vystoupení se tak pojilo s nevinným těšením). Stojí v čele kolektivu 6000oveček, který je nosnou sítí celého večera i samotného releasu, kapely Svaz a mimo jiné ex-Joy and Pleasure.

ZUZANA: Orchard se zrodil ze sólových úniků od kapelní dynamiky, Erik Váňa v něm má více svobody zahalit live set do široké škály emocí, přirozeně prostupujících i místem, kde zrovna hraje. Vždy je však přítomna něha poetické duše s hlubokou intenzitou vrcholící až k výbušnému youth rage. Vidím v tom paralelu s dalším mladým pražským objevem posledních tří let, skupinou Neue Welt, která také patří k „ovečkám“.

SÁRA: Orcharda slyším poprvé, a ačkoliv mě zprvu zasakuje jeho „teatrálnost“, v půlce se přistihnu, že mě výrazná mimika vyloženě baví jako další vrstva texturovaných vokálů a kytarových riffů. Skvěle zafungovala i dynamika setu, něžný linky vyvážil ostrou bezprostředností. Úsměvná byla i spontánní výměna kytary s Angstem, když si rozsypal strunu. Ten přišel posléze na scénu společně s Viktorií, která set doplnila o houslovou linku a vokály. Angsta jsme slyšely v únoru na valentýnské [ˈbrekfəst], kde vystoupil po kontrabasistovi Luanovi Gonçalvesovi, a byť jsem se tehdy čistou akustikou ukolébala – podobná emoční syrovost není moje parketa –, upřímně jsem mu chtěla dát další šanci.

SÁRA: Kolikrát si říkám, jak musí být tyhle jednoduchý akustický sety přece všem už úplně vzdálený, ale nejspíš jsou naopak tím, co v současný přesycený době potřebujeme. Do celýho obrazu mi pak logicky zapadlo, jak skromně pokřtil kazetu panákem se stručným poděkováním těm, kteří se na releasu podíleli. Mimo jiné i přítelkyni Jorice Veselé, která stojí za přebalem (nostalgický vzpomínání na tumblr estetiku), a dochází mi, že tenhle kluk táhne dojmem intimní blízkosti, ačkoliv na stagi působí přese všechny sentimenty poněkud odtažitě a introvertně.

Když odcházím z Puncta, které se kolektivně z polštářů přesunulo na terasu, ptám se Orcharda, jestli je k dohledání opravdu jen to málo. Popravdě bych si ho ráda poslechla cestou. Prohazuje, že snad něco můžeme vyhlížet za dva měsíce. Téhle AVU partě, zdá se, plyne jinačí čas, kterýho se stěží chytám. Pozorovat ručičky ubíhající pozadu je lehce frustrující, ale koneckonců, nachytali mě.