Festival, který ještě před dvěma lety zažil masivní vlnu zrušených koncertů po kritice spolupráce s britskou bankou Barclays a jejích vazeb na Izrael, poskytuje platformu hudebníkům a hudebnicím v jejich neotesané podobě.
V rozhovoru, který jsme vedli před jeho podzimním vystoupením na pražském festivalu Lunchmeat, jsme mluvili o inspiraci filmem Searching for the Wrong-Eyed Jesus, biblických motivech, hledání vlastního místa a také odmítání třídních nálepek.
Takhle působí Caroline, skupina lidí, která by se mohla setkat u táboráku během autostopu napříč kontinentem a společně hrát nostalgické písně na nástroj, který si veze na zádech.
Z davu se většinou ozve hlas, který sarkasticky pronese, že punk je mrtvý. Zkusím to ještě jednou, tentokrát se ptám holek a trans osob, které si s tím pojmem spojuji...
„Myslíte, že je to tak, že oni nás vidí a my je ne?“ dumáme v pasáži připomínající nekonečnou prázdnou chodbu. Všichni jsme zviklaní podivnou náladou zvláštního dne.
Je to skoro perfektní přehmat na kytarové konzoli, zrovna když vám v Rock Bandu hraje Buddy Holly od Weezer nebo Teenage Dirtbag od Wheatus.
Na Cyrus se během několika let po opuštění vydavatelské stáje Disney Music Group, která si na adolescentních celebritách postavila jeden z hlavních zdrojů příjmu, svalila lavina kritiky.
Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Značná část úspěchu empowermentu ale spočívá i na našich bedrech a tom, jak kriticky budeme přistupovat k formování našeho individuálního pohledu na hudbu a kulturu obecně.
Ta pauza byla delší, než bylo libo. Tým Lunchmeat festivalu naposledy uspořádal akci v prostorách Kláštera sv. Anežky více než rok a půl zpátky.
„Vím, že bych tady neměl klít, ale tahle společnost je plná sráčů, kteří se vás snaží vyždímat kvůli výdělku,“ dodal bujarý Basinski záhy se omlouvaje „pohledu shora“.
Je PJ Harvey hodná víla nebo divoženka, která omámí a uhrane? Oba její pražské koncerty nebyly "jen" hudbou. Byly zážitkem, který rezonoval na místě a rezonuje nadále.
Sentimentální nota ostatně rezonuje i dekonstrukcí symboliky dívčího věku, kterou se producentka snažila tematizovat na Random Girl.
Můžeme si pokládat otázku, zda Sedlák natočil film, který má oslovovat generaci Z. Hledání odpovědi však nemá smysl. Banger.