Letošní téma Web propojilo myšlenky o digitální a lidské provázanosti, i o ztrátě v síti. Lynchoviny v ballroomu, láska a kosmická prázdnota. A mnoho dalšího.
Minulý rok na Lunchmeatu jsem si říkal: kam dál? Tehdy mi Zdeněk Němec z Flédy vyprávěl o krakovském Unsoundu, o jeho vlivu na elektronickou scénu, o hudbě i tématech, která posouvají hranice. V létě jsem město navštívil při roadtripu, zorientoval se a na podzim už jel na jistotu, objevit to nejlepší, co současná scéna nabízí.
Unsound je víc než festival, dnes už globální platforma pro široké spektrum uměleckých vyjádření, kterou založil Mat Schulz s myšlenkou kreativní hudebně-explorativní laboratoře, zásadně ovlivňuje podobu elektronické, experimentální i intermediální hudby. Letos byly jeho edice na třech kontinentech, v New Yorku, Ósace a Krakově, kromě toho má i vlastní hudební a knižní vydavatelství. Letošní téma Web propojilo myšlenky o digitální a lidské provázanosti, ale i o ztrátě v síti.
MÍSTA, MĚSTO, STEZKY
Krakov, šedý a deštivý, prosycený podzimními barvami, kulturní město nasáklé melancholií a smutkem minulých režimů. Líbí se mi procházky parkem Planty, kde z větví padají kaštany a mezi lavičkami sedí mladí milenci. Déšť, mlha za okny a vůně kávy v kinokavárně Kijów, galerie současného umění Bunkier Sztuki, futuristické orientální muzeum Manggha a jejich cute japonský giftshop. V noci měsíc zrcadlící se ve Visle pod panoramatem Wawelu. Z industriální haly přetvořený Teatr Laznia Nova a jejich útulný klub Kombinator na periferii Krakova, opodál svítící interaktivní fontána v novohuckém jezeře. A oslavovaný návrat hlavní venue - brutalistní ikona v noci nasvícených kontur Hotelu Forum, spirituální domov festivalu, její undergroundový ballroom 89 aka The Secret Lodge, bývalý 80’s cinema-noir stripklub po půlnoci ožívající jako ztracený sametový lynchovský sen, kde válí nejen polská jazzová avantgarda. Negroni, taneční kouř, space jazz a krakovská děvčata.
HUDEBNÍ VRCHOLY, PROPADY
Moje první show na Unsoundu, zatajený dech. Fujita a Ka Baird v projektu Where Does Fire End?. Japonská mysl, živelné tělo, mikrofony a konvulze, ticho ohně. Gyrofield a dBridge, výlet do podzemního světa, precizní mix a scifi trajektorie. Projekt Ghstng s Alex Freiheit a tanečnicemi, queer energie, hněv, performance na krev duše. Jerzy Mączyński, davisovská scifi-utopistická sóla v ballroomu, láska a kosmická prázdnota. Billy Woods s DJ Haram za zády, kazatelský rap, těžký rytmus a tektonický tlak slov. Simo Cell a Nono Gigsta, hravá dubová valivá dominance, fyzická energie. Propady snad jen mentální, podivná nesladěnost nálad a rytmů Actress a Suzanne Ciani, poněkud rutinní, ambientní set veteránů Jima O’Rourkea s Eiko Ishibashi.
OBECENSTVO, ATMOSFÉRA
Lidi tu vnímám jako citlivé a vnímavé, koncentrované, v sále pro tisíc lidí při ambientu často nikdo téměř ani nedutá. V kontrastu s tím jsou klubové noci, lokálové lačnící po disociaci a rytmu. Přijeli tvůrčí intelektuálové, angličtí nerdi přesycení digitální dobou, mezi nimi mladí Berlíňané, polští gen Z studenti, evropští profesionálové, módní artisté i mileniálové na hraně raveu a performance. Místy sváteční undergroundový ples, retro hipsterská mše, vedle skladiště pinballů, bowlingových drah, kulečníků, oslava pestré elektro-experimentálního brutality. Strobo-satori.
MYŠLENKA, KTERÁ PŘETRVÁ
Slova performerky a básnířky Alex Freihart „arm your dolls“, pronášená do zneklidňujících podkladů Aleksandry Słyż, ve mně zůstala, stejně jako zdrcující a silná show Ghstng, zatímco producentka Gyrofield, letošní kurátorka Le Guess Who?, poutavě vyprávěla o žánrech a subjektivitě v přednášce Genre Agnostics. Unsound je stav mysli. Nezapomenu na touhu cítit se na moment jako ve filmu a být součástí historie experimentální hudby, stát se na chvíli fragmentem sítě, která dýchá a vibruje. Na stavy kosmické jednoty, prázdnoty, vytržení. Na DJ Haram: „Calling the resistance. This is such an iconic line-up, are you kidding?“ It is.
Bez řemeslné suverenity by technicky náročné kompozice Mastodon nemohly fungovat, pokud by se z nich ovšem vytratilo syrové, tajemně esoterické jádro, celá impozantní konstrukce by se vyprázdnila a zřítila, a to se zatím rozhodně neděje.
Pearson lítal po klubu jako smyslů zbavený, kolem krku měl omotaný kabel a s mikrofonem na jeho konci čas od času bodal do vzduchu vstříc přítomným.
Podmanivými Vodojemami pod Žlutým kopcom sa všetci uchvacujeme nahlas a spod oblúkov pritom naša nedočkavá vrava znie ako hutný psycho thriller.
Festival, který ještě před dvěma lety zažil masivní vlnu zrušených koncertů po kritice spolupráce s britskou bankou Barclays a jejích vazeb na Izrael, poskytuje platformu hudebníkům a hudebnicím v jejich neotesané podobě.
Zvuk bobtná, jako když ve tmě člověk chvíli zírá do jednoho místa a postupně začne rozeznávat obrysy, o nichž si ještě před minutou myslel, že tam vůbec nejsou.
Medzi skladbami je úplná tma a ja spomínam na boss fight na konci spomínaného filmu, kde hrá Pilgrimova kapela Sex Bob-omb, zatiaľčo on bojuje o Ramonu Flowers.