Cestami dnešními i zítřejšími (Next 2025)

Po Lunchmeatu, Unsoundu a Sondě byl dalším bodem na podzimní festivalové mapě Next v A4, místě, které navzdory slovenské politické atmosféře představuje ostrov svobodné kurátorské iniciativy. Next se profiluje jako advance music festival, prezentující to nejzajímavĕjší z lokální a mezinárodní scény, inovativní multimediální projekty a premiéry, doplněné edukativními workshopy.

Do centra jedu oklikou přes rozestavěný downtown, který se za posledních pár let architektonicky proměnil, Sky Park od studia Zaha Hadid Architects se zrcadlí v odpoledním svĕtle. Krátká odbočka do Kunsthalle na výstavu sbírky Loly Garrido, kde mi mění náladu Man Ray a Anne Zahalka, ztvárňující lidské zásahy do přírodních ekosystémů. Galerie Nedbalka nabízí kruhový vícepatropatrový prostor a vybrané slovenské výtvarníky, zaujmou zejména geometrické obrazy Ľudovíta Fully.

A4. Ensemble of Futurist Noise Intoners vzdávají poctu nástrojům intonarumori, hlukovým komorám a vynalézavosti futurismu. Kombinace dronů, šumů a vokální improvizace je zkouškou nervů i trpělivosti, ale sál tleská. Postávám u baru. Dlouhá fronta, živý had lidí od profesionálů, intelektuálů po zvědavé laiky. V chodbě někdo brblá, že to s hudbou nemělo nic společného, zatímco barmanky vlídně rozlévají víno.

MAGICKÝ DIALOG

Pak přichází improvizační souhra plné subtilní nápaditosti: kytarista Fred Frith a bubenice Valentina Magaletti, udávající rytmus spletitým a potemněle krásným hudebním dialogům, jemná předehra se přelévá do rockovějších vrcholů a zase do bluesových hlubin. Jde o mikrotonální hry, světelné paprsky za hudebníky spoluutváří moment, kterému naslouchá stovka účastníků. Audiovizuální vrchol večera nazvaný Second Self je v podání kanadské umělkyně Myriam Bleau a choreografky Nien Tzu-Weng. Hypnotické audiovizuální dílo zkoumá symbolismus zrcadla, sociální dynamiku a antický mýtus o Narcisovi. To vše skrze tektonické pulzy, dotykové LEDky coby masky a kosmické zvuky vytvářejí rituál ve světě, kde se hranice mezi tělem a strojem, obrazem a materialitou čím dál více smazává. Kurátorka Mimie Maggale vídeňských Sonic Territories poznamená, že je to kinda cool, a krátká výměna názorů je přesně tím druhem spojení, které mám na těchto akcích rád.

Jimi Tenor odlehčí atmosféru nostalgickým setem. Jeho archaický setup a skicák s poznámkami působí mile neokázale, baví jeho ironie na adresu umělé inteligence stejně jako saxofonové výstupy a devadesátkový vibe, který rozhýbe publikum.

Druhý den začínám galerií Danubianou jižně od Bratislavy, situovanou na severozápadním cípu poloostrova, který odděluje vodní dílo Gabčíkovo od Dunaje. Velkoryse pojaté, prosvětlené bílé prostory a průhledy na řeku umocňují fantastická díla z kolekce moderního umění. Současná výstava Tona Stana přináší neotřelý pohled na dílo významného slovenského fotografa.

VE SKVĚLÉ FORMĚ

Večer otevře mladá intermediální umělkyně Lenka Adamcová alias Lénok. Její elektronické kompozice pohybující se mezi sound artem, abstraktním storytellingem a horrorcore experimentem působí jako intimní, potemnělý mikrosvět. Zapojení vokálu vše oživuje a já si představuju, jak by to fungovalo s vizuálním doprovodem. Její nová hudba z desky Langue of Tongue je důkazem, že současná slovenská experimentální scéna je ve skvělé formě, což v další dny dokumentovala i jména jako Adriana Morn nebo Micheala Turcerová. Moin mě naživo příliš neoslovují, ani dramaturgicky nesedí. Vrcholnou práci s cellem prezentuje Andi Otto z Hamburku. Syté dubové beaty a smyčec se senzorem modelují zvuk a evokují pohyby hráče na theremin, Otto vzpomíná na své spoluhráče, cesty po jižním Japonsku, „bere“ nás s sebou. Závěr večera patří nekompromisní techno selekci Laury Pills. Lidi sedí, popíjejí, baví se, festival se přelévá do ranních hodin.

Dva dny z pestrého pětidenního programu Nextu připomněly, proč má smysl podobné události podporovat. Odvážná dramaturgie, silné sólové výkony, lokální objevy, rozhovory, propojení lidí i disciplín. Možná chyběla druhá stage, ale díky tomu šlo všechno lépe vstřebat. Do Brna jedu s pocitem, že Bratislava má živou experimentální scénu, která si zaslouží větší než letmou pozornost. A budu se rád vracet.