„To je teda trochu moc másla...”

Všechny zmíněné přednosti americký herec, režisér a gurmán bezezbytku využil nejen v úspěšném televizním dokumentárním seriálu Stanley Tucci a všechny chutě Itálie, který je k dispozici na iVysílání ČT, na jehož popularitu navázaly aktuální dvě řady podobného konceptu v produkci National Geographic nazvaného Tucci v Itálii, ale také v memoárech Taste, které nedávno vyšly česky. Z kategorie gastro lásky. Umění jíst a milovat.

„Kvůli mámině kuchařskému umění pro mě jako dítě bylo vždycky trochu náročné jíst u sousedů. Jejich jídla byla méně výrazná nebo zkrátka ne příliš dobrá. Zato moji kamarádi vždycky moc rádi trávili čas u našeho stolu,“ odhaluje ze začátku Tucci původ své vášně k jídlu, životu a smyslu vesmíru vůbec. Genová nadílka je jasná věc, jak se k ní zachováme, další. Tucci dispozice, které mu jeho původ nadělil, využil bezezbytku. „Neokouzlovalo je jen jídlo, ale také vášeň, s jakou se připravovalo a servírovalo, a radost, s níž jsme ho jedli,“ pokračuje citace z úvodní kapitoly, která nastoluje osvětlení autorova světonázoru i půdorys, který může publikum jeho memoárů očekávat. Historky z hereckých kamiónů, večírků a natáčení se nekonají, tady jde o vážné věci: jídlo, život, rodinu. Na pořadí nezáleží, respektive všechny jsou v jedné rovině.

ITALSKÉ DRAMA? 

„Tohle je taková moje malá posedlost. Ať už jde o herce, šéfkuchaře nebo kohokoliv jiného, vždycky poznám, když někdo ve skutečnosti něco doopravdy neochutnává. A nemusíte se ani moc snažit, abyste si všimli, jak často se to děje v té přemíře kuchařských pořadů, které dnes zaplavují televizi,“ říká v knize Tucci a všichni, kdo někdy zahlédli sotva úryvek kteréhokoli z dílů dokumentární série, v níž odhaluje více či méně skryté krásy Itálie, absolutně nemohou pochybovat o tom, že jejich protagonista je z úplně jiného vrhu. Ať už testuje zeleninu na farmě, dobroty v lahůdkářstvích či restauracích nebo sklenici vína v náhodném bistru, jeho výraz obratem zachvátí emoce, často nadšení a vždy skutečně hluboký zájem o věc. Italské drama? Možná, každopádně zcela přirozená součást hry. S jeho knižními vzpomínkami se to má podobně, nijak své emoce nekrotí, spíš naopak. I díky úderným sugestivním větám ze stránek knihy sálají chutě, vůně i zážitky; četba s prázdným žaludkem se nedoporučuje.