Na kolenou (The Rolling Stones - Foreign Tongues)

Na první pohled se může zdát, že se skupina za šedesát čtyři let existence výrazně neposunula. Vrací se k blues, například v písních Ringing Hollow či úvodní Rough and Twisted, která explicitně odkazuje na hudební kořeny kapely a velikány jako Muddyho Waterse. Nechybí skvělé kytarové riffy Keitha Richardse ani typický rebelský vokál Micka Jaggera, který si hraje s falzetem, chraplákem i ozdobami.

A přesto. Nahrávka je zvukově moderní, zejména díky práci producenta Andrewa Watta. Ten navázal na Hackney Diamonds, které vyšlo dlouhých osmnáct let po poslední autorské studiovce The Rolling Stones. Wattovi, kterého kapele „dohodil“ sir Paul McCartney, se podařilo zachytit energii a čirou radost z hraní, které jsou pravděpodobně i důvodem, proč se skupina stále i ve vysokém věku věnuje tvorbě a koncertování. Do studia si přizvali další hosty: prastarý člen Steve Winwood osvěžuje písně varhanami, McCartney přidal basovou linku v Covered in You, Robert Smith z The Cure kytaru v Divine Intervention, zapojil se i bubeník Red Hot Chili Peppers Chad Smith nebo Bruno Mars na kravský zvonec.

Skladby Never Wanna Lose You či Covered in You mohou svou chytlavostí i tanečností konkurovat modernímu popu. Cover verze You Know I’m No Good Amy Winehouse přináší desce příjemnou odbočku k R&B a balada Some of Us může vyvolat i slzu v oku, když hluboký a skvěle nedokonalý hlas Richardse zabalený do pěkné harmonie zpívá, že při touze po troše lásky „some of us are on our knees“.

Jagger navíc do textů schoval spoustu společenských narážek. V Covered in You štká kvůli vládě autokratů, kteří se množí jako krysy, v rychlejší, taneční Mr Charm kritizuje narcistické papaláše a zlatokopy typu „šíleného magnáta pana Muska“. V Ringing Hollow upozorňuje na ztrátu svobody kvůli extremismu i válkami, které třesou světem. Dění dnešních dní mu zkrátka není jedno, naopak.

A i když některé skladby, například In the Stars nebo Jealous Lover, evokují klasické hity jako Sympathy for the Devil, Beast of Burden nebo Miss You, album Foreign Tongues nese dost jiných kvalit. Po smrti bubeníka Charlieho Wattse si tři přeživší osmdesátníci snad ještě o něco víc váží života a o nadšení z toho, že stále mohou hrát, se prostě rádi dělí se světem. Co víc si od nich přát?