Ester Krumbachová (Letní filmová škola 2026)

„Umři, umři, umři,“ lámal si jazyk můj německý kamarád při výslovnosti fráze z filmu, který jsem mu pustil jako stručný úvod do české kinematografie.

Sedmikrásky režisérky Věry Chytilové, oblíbená klasika cinefilů i praštěných holek, začínají záběry bombardovaných měst. „Svět je zkažený. Budeme zkažené i my!“ řeknou si Marie I a Marie II a započnou své zúčtování s dobrými mravy. Krepový papír hoří, nůžky stříhají – šaty, povlečení i nakládané okurky. Závěrečná hostina je jedním z nejkrásnějších útoků na představu slušného vychování.

První den Filmovky jsem je konečně viděl restaurované na velkém plátně. V Sedmikráskách je promyšlený každý obraz, kostým i kus nábytku. Na snímku totiž s Chytilovou spolupracovala Ester Krumbachová, filmová výtvarnice, které je letos věnována festivalová sekce Kdo, když ne… LFŠ tak navazuje na řadu snah posledního desetiletí, které Krumbachovou vrací do příběhu československé nové vlny. Dům umění města Brna jí v roce 2021 věnoval velkou retrospektivu, proběhla katalogizace tvorby a pozůstalosti. Předloni byl restaurován její jediný režijní počin, Vražda Ing. Čerta, a letos byl pro sekci Venice Classics benátského festivalu vybrán film Valerie a týden divů, na kterém s režisérem Jaromilem Jirešem spolupracovala jako kostýmní výtvarnice.

Máte již předplatné?Přihlásit se

Tento článek je jen pro předplatitele

Co se dočtete dál

Kamarádka Krumbachové na ní svým objektivem ohledává osobní prostor výtvarnice. Blonďatá čtyřicátnice na snímcích popíjí kávu, kouří cigára a hladí své kočky.

„V rámci barrandovských struktur měla unikátní pozici, která nebyla nijak definovaná.“

Program letošní Filmovky chce Krumbachovou ukázat v plné šíři její tvorby a promítá filmy, na kterých se nejrůzněji podílela.