


HYB4 Galerie zahájí dvojitou vernisáží
Výstava k výročí založení Katedry fotografie FAMU je pojata netradičně – jako návrat k době, která stála u zrodu a prvních let existence samostatné katedry.



Výstava k výročí založení Katedry fotografie FAMU je pojata netradičně – jako návrat k době, která stála u zrodu a prvních let existence samostatné katedry.



„Chce se mi blít“ není jen klasickou hláškou občas náročných sobotních rán, ale i jednou z ukázkových písniček z nové desky Anny Vaverkové.



Světově proslulá fotografka Libuše Jarcovjáková vystavuje poprvé společně se svým otcem ve Zlíně, kde má rodinné kořeny. Make Some Space.



V architektonicky zajímavém prostoru bývalé jídelny v přízemí kolektivního domu se díla obou umělců setkají v dialogu.



Formálně odvážný dokument o identitě, svobodě a vnitřním vzdoru sleduje život fotografky Libuše Jarcovjákové.



V tematickém zaměření rezonují zejména okolnosti životů dnešních mladých lidí: izolovanost, osamělost, úzkost, snaha vymanit se z životní prázdnoty, potřeba lásky.



Nejlepším dokumentem roku byl vyhlášen dynamický portrét fotografky Libuše Jarcovjákové v režii Kláry Tasovské s názvem Ještě nejsem, kým chci být.



Día de muertos, Dušičky, Halloween, všechno jedno. Dneska vyšla nová deska The Cure. Zajímalo by mě, zda to bylo plánované, nebo to tak prostě dopadlo.



Festival Ostrava Kamera Oko je známý tím, že svůj program pořádá nejen v tradičních kinosálech, ale i mimo ně.



Letošní podzim patří legendární fotografce ve vícero kulturních sférách. Kniha T-club, první retrospektivní výstava, soundtrack k dokumentu.



Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.



Dlouhé teplé večery a bezstarostnost léta jsou minulostí, nastává přechodné a lehce zmatené období, které však zpříjemňuje začátek nové sezóny – otevírání nových podniků, více koncertů, výstav a zajímavějších filmů.



Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už jsem ticho.



Rozhovor s Libuší Jarcovjákovou pro mě byl jedním ze zásadních zážitků prvního pandemického období, dělali jsme ho někdy na jaře, v době, kdy už začínalo být trochu hezky, ale ulice byly ještě prázdné.



Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.



Ptáme se na fungování humpolecké kulturní fabriky, která dnes zdaleka nenabízí jen umělecké výstavy, ale své aktivity rozprostírá všemi směry, i online.






Tvorba Marka Lanegana mě provází tak dlouho, že se to až stydím říkat. Kdo vyrazil do pražských Riegráčů a kdo jede na tygru?



Navazujeme na loňský experiment a i letos pouštíme do online prostoru to nejlepší z jednoho roku časáku. Co rok 2020 přinesl?



Její výstavu Evokativ vyhlásil britský deník The Guardian výstavou roku, většina snímků přitom vznikla před několika desítkami let. Talent a dílo Libuše Jarcovjákové v rozhovoru Michala Pařízka.



V rámci rekapitulace toho nejlepšího, co se do tištěných čísel Full Moonu letos dostalo, vybíráme i letos nejlepší původní portrétní fotografie.



Černý vigvam s něžným svědomím. V novém Moon Crew zkoušíme nahlédnout do světa fotografky Andrey Petrovičové.



Fotografiím se ve Full Moonu věnujeme od samotných začátků, možná ne zcela erudovaně, ale o to vášnivěji. Pokud je to alespoň trochu možné, klademe důraz na fotografie vlastních autorů, dlouze o nich debatujeme v redakci i při grafickém zpracování, hádáme se o ně, vzájemně si je posíláme, podsouváme, nutíme. Záleží nám na nich. I proto jsme letní vydání Full Moonu v tomto podivném roce nasměrovali rovnou do náruče Fotografie.



Současná situace vybízí k hledání nových způsobů, jak dostávat umění k lidem. Jednou z možných cest se vydává Palác Akropolis.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.