Pořadatelská: Jana Kubáčová (Živý Zlín)

Na Moravu se vrací světově uznávaná fotografka Libuše Jarcovjáková a osobní rovinu projektu podtrhuje místo konání: Zlín je městem jejího dětství i rodinných kořenů, právě tu působil její dědeček, stavitel Josef Jarcovják, a její otec, výtvarník Vladimír Jarcovják, jehož prostorová tvorba letos poprvé doplní dceřiny fotografie. Celou akci s bohatým doprovodným programem pořádá příspěvková organizace Živý Zlín, která pod vedením Jany Kubáčové za poslední dekádu vyrostla ve významné kulturní centrum s více než 150 akcemi ročně.

Co chystáte další dny a týdny?

Zítřky budeme mít v Živém Zlíně podzimně barvité. Právě dotahujeme přípravy na fantastický projekt v našem prostoru Kolektiv.Haus, a to vůbec první společnou výstavu fotografky Libuše Jarcovjákové a jejího otce, malíře Vladimíra Jarcovjáka pod názvem Make Some Space. Bude opravdu krásná. Umělecké vizuální souznění navíc doplní zajímavý doprovodný program, kde nebude chybět projekce filmu Ještě nejsem, kým chci být, nominovaného na Oscara, tanec s CreWcollective, fotografický workshop, koncert Petry Hermanové nebo beseda se ženami ve zlínské architektuře v rámci festivalu Den architektury – prostor je totiž v kulturní památce Kolektivní dům.

Blízké jsou mi ale také komunitní akce ve veřejném prostoru, které tvoříme jako platformu pro setkávání veřejnosti, tvůrců, performerů... Prosto se moc těším na folklorní festival a slavnost vína Zámecký ryneček s výstavou krojů a podzim oslavíme světlem, barvami, komunitním stolem a hudbou taktéž před zlínským zámkem na Slavnosti podzimu. S Monikou Načevou, Jamesem Harriesem, Prune. Tyto akce mám ráda pro nezaměnitelnou atmosféru.

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul?

V Kroměříži jsem si užila koncert Hrubé hudby. Protože byl open air, předzvěst bouřky ho udělala dramatičtějším, navíc sestava vystoupila v netypickém složení. Byť to byla fúze folkloru, Mičkovy horňácké muziky a moderních úprav Jirky Hradila, dotklo se mě to hodně. Ze Slovácka pocházím a mám ho v genech.

Mám ráda zdejší hudebníky, kteří se nebojí dát do tvorby všechno, užila jsem si je na našem multižánrovém festivalu ve veřejném prostoru Zlín žije. Aimee Zia Hasan tam byla se svým koncertem naprostá hvězda. Mám radost, že na zámku uvedeme v říjnu i její výstavu obrazů. Niterné, překvapivé a ohromující bylo také koncertní vystoupení Dana Bárty s Endruem a Jenem Hovorkou jako tečka za zmíněným festivalem.

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šel podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?

Těch bude asi hodně. Mám ráda spíš komorní atmosféru a dobrou řemeslnou muziku napříč žánry, v podstatě od klasiky po hip hop. Ve Zlíně bych zamířila do Zelenáčovy šopy, která umí nabídnout dobrý folk či bluegrass, na fenomenální zlínský AG Flek nebo na neokoukané sestavy do zlínské Velkokavárny Gulliver, kde je v nabídce velmi dobrý jazz a alternativní muzika. Za podporu určitě stojí festivalové počiny jako Fryštácký malý svět nebo Beseda.

Jaký máš vztah k sociálním sítím?

Potřebuji je k práci, ale nemám je v oblibě. Naučila jsem se strávit jejich krutost i povrchnost, ale zároveň oceňuji šíření informací, které mohou otevřít obzory. Osobní kontakt je ale nejvíc.

Kam nejraději chodíš na jídlo?

Mám to podle aktuální polohy a chutí – od asijské kuchyně až po českou klasiku. Mám ráda podniky, jako je ve Zlíně restaurace U pana domácího, kde preferují regionální a kvalitní suroviny. To pak na talíři hraje úplně jinou muziku.