Návrat nemusí znamenat opakování. Basement dnes víc než o minulosti mluví o důvěře, komunikaci a svobodě zkoušet věci, u kterých dopředu netuší, jestli budou fungovat.
Britští Basement se vracejí v pozici, která by před deseti lety působila až nepravděpodobně. Kapela vzešlá z emo a hardcore prostředí dnes stojí na velkých pódiích, zatímco skladba Covet si dávno žije vlastním virálním životem. Nové album Wired, první po osmi letech, ale nepůsobí jako pouhý pokus navázat na někdejší úspěchy. Spíš potvrzuje, že Basement už dnes hrají podle jiných pravidel.
Když s Alexem Henerym a Ronanem Crixem sedíme během Rock for People, řeč se stáčí jen zřídka k minulosti. Místo nostalgie mluví o tom, jak se proměnila jejich vzájemná komunikace, proč je přátelství důležitější než samotná kapela, jaké je hrát DIY koncerty pro sto padesát lidí i sety pro tisíce návštěvníků festivalů nebo proč nemá smysl snažit se znovu napsat vlastní minulost.
Kde se Basement právě nacházejí? Po návratu jste odehráli hodně koncertů. Jde pořád o novou fázi, nebo už se z ní stala opět rutina?
ALEX: Když jsme dnes slezli z pódia, měl jsem pocit, že na tom jako kapela snad ani nemůžeme být líp. Hrajeme festivaly, na kterých jsme možná vystupovali i dřív, ale tehdy jsme si nebyli jistí, jestli tam opravdu patříme. S novou deskou do sebe věci zapadají jinak. Jsme asi nejsebevědomější, co jsme kdy byli. Připadá mi to jako nová éra.
RONAN: Je to návrat, ale ne na stejné místo. Nový začátek, nová možnost. Cítíme se svobodně v tom, co a jak chceme dělat.
Dva světy, které by na papíře vypadaly jako špatně namíchaný plakát, se na pódiu potkají bez většího tření. O hodinu dřív se lidé váleli v bahně na death metalu, teď zpívají popové refrény a nikdo se nad tím zvlášť nepozastavuje.
V poslední době jste hodně na cestách. Jak dnes vypadá obyčejný den Basement na tour?
RONAN: Začíná kávou. Co nejrychleji ji do sebe dostat. Jak moc jednoduše se to podaří, záleží na tom, jestli cestuješ busem nebo dodávkou. Teď máme v busu dobrý kávový setup, takže je to příjemnější. Pak buď celý den čekáš, až budeš hrát, nebo jdeš na stage brzy a vymýšlíš, jak naložit se zbytkem dne. Děláme hodně videí a fotek, snažíme se zůstat aktivní, cvičit, psát, věci pro sebe i pro kapelu.
ALEX: Ronan si vzal Switch, takže hraje. Někdo čte, někdo jde na procházku nebo do muzea. Včera jsme byli v Berlíně. Půjčil jsem si kolo a jen jezdil městem. Snažil jsem se ho opravdu vnímat. Díky tourbusu se ráno probudíš v novém městě a máš šanci z něj něco zažít. V Kodani jsem měl podobný den. Připadal jsem si skoro jako turista a byl to jeden z nejlepších dnů, jaké jsem kdy na turné zažil.
Milovník hudby šesťdesiatych rokov Tomáš Sloboda mnohých prekvapil, keď po troch dekádach odišiel z kapely Le Payaco a prijal ponuku vstúpiť do Korben Dallas. Koncom minulého roka objavil novú hudobnú reč a vydal ambientný album Anabrasca. Stretli sme sa v kaviarni, kde pred pár mesiacmi diskutoval s Fvck_Kvltom o hudbe The Beatles. Aj my sme sa dotkli jeho najsilnejšej hudobnej lásky.
Za Vojtikom sa skrýva obrovský lore vplyvov a na jeho relatívne krátky pobyt na hudobnej scéne aj veľké množstvo hudby, ktorú sa oplatí preskúmať. Nájdete tu prepracovanú muzikalitu, cit, emócie, charakter aj autentickosť. Jeho ostatný album Prince Timmy opäť prekvapuje a otáča kormidlo do nových vôd.
Kluci z DAMU, kteří možná až moc milují fotbal. Jak se skrze něj propojit s hudebními fanoušky ale nenechat se tím pohltit?
S Laurou sa nejakú chvíľku poznáme skrz hudobnú scénu, sama hrám v kapele Eversame. Rozumieme si a máme o čom, tak sme sa vzali do zafajčenej bratislavskej krčmy a dali si OG radler, pivo so Spritom.
Jak si představují vlastní hudbu, co na to rodinná historie a zázemí v dalších hudebních stylech? The Breath
S hudbou Horse Lords jsem se seznámil teprve nedávno, což nijak nebránilo tomu, abychom se na začátku jara spojili na lince Brno-Berlín s Maxem Eilbacherem a Andrew Bernsteinem.