Czech Metal Studies: Metal se dá zkoumat

Každý ročník festivalu Brutal Assault vnese mezi strohé hradby Josefova něco nového, letos například populárně-naučnou prezentaci badatelské skupiny Czech Metal Studies. Kolektiv se pohybuje v oblastech religionistiky, muzikologie, sociologie, filozofie nebo lingvistiky a tvoří jej devět členů, dvě akademičky a tři akademici napříč ČR se pak ukázali v rámci tohoto slotu. Přibližně hodinový blok se na KAL stage setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Časová dotace ale neumožňovala dát odpověď na všechno.

Proč metal potřebuje svou vlastní vědeckou disciplínu? Jak můžete studovat něco, co tvoří vaši vlastní identitu? Proto jsem si přítomné zástupce CMS, muzikoložku a socioložku Gabrielu Stašovou, religionistu Miroslava Vrzala (MUNI), lingvistu Jiřího Lukla (OSU), religionistku Janu Nenadalovou z Laboratoře pro experimentální výzkum náboženství a filozofa Vojtěcha Voláka (FF UK) pozval po prezentaci ještě na chvíli stranou.

Měl jsem na univerzitě kurz kulturní antropologie, a tam mi řekli: „Nikdy, nikdy, nikdy nesplyňte s tím, co zkoumáte.“ Vy všichni jste o sobě prohlásili, že jste metalisti. Jaká to má pro a proti být součástí předmětu svého výzkumu?

Gabriela Stašová: Během deseti let, co se odborně zabývám metalem, jsem se stala kritickým insiderem. To je termín, který pochází od jedné z hlavních postav metal studies, Keitha Kahn-Harrise, a byl pak rozšířen v rámci několika dalších studií. Kritický insider je sám součástí nějaké problematiky tak dlouho, že už mnohem více dokáže rozlišit, jaká nese úskalí, což se, myslím si, týká nás všech. Podle mě lze zkombinovat polohu kritického insidera a fanouška a stát se tzv. soucítícím insiderem, ale to vše se neobejde bez dostatečné sebereflexe a odstupu.

Vojtěch Volák: Měl jsem s tím problém. Metal je spojený s určitým typem elitářství, jedni zastánci daného subžánru neuznávají jiný, a proto je třeba si nejdřív uvědomit svoje vlastní subjektivní hodnocení, které si utváříme, a zahodit je. Musí se zkoumat objektivně, ne subjektivně, a rozhodně ne binárně stylem: „Je to dobré. Není to dobré.“

Miroslav Vrzal: Jako student si vybíráte téma, ke kterému máte blízko, osobně vás zajímá nebo tvoří vaši identitu, je však třeba, od toho poodstoupit a plnit vědecké standardy. Nejste mluvčí metalové kultury, nemáte ji obhajovat, zkoumáte ji vědeckými prostředky. Výhodou nicméně je, máte-li metalovou identitu, lépe se vám jde do terénu.

Jana Nenadalová: K tomu se váže ještě reflexe. V každém kvalitativním článku, který jde víc do hloubky a zajímá se o subkulturu a způsoby, jak její členové myslí a uvažují, by mělo být napsáno, jak badatel reflektuje svoji pozici v rámci subkultury, proč na něj participanti reagovali takovým způsobem a jak reagoval on na ně. To je běžná vědecká praxe.

A co interpretace vašich výsledků běžné akademické obci? Neomezuje vás to v něčem?

Gabriela Stašová: Mě to neomezuje, ačkoli jsem se ocitla v muzikologickém prostředí, které bylo možná konzervativnější než druhá část mého magisterského oboru, sociologie. Muzikologie dlouhodobě kladla důraz na starší hudbu, nicméně metal je součástí moderní historie a zaslouží si výzkum stejně jako každá jiná hudba nebo žánr. Během deseti let se situace vyvinula, vznikly Czech Metal Studies, expandovaly do dalších univerzit a lidé začali psát diplomky o metalu. Určitý konzervativní přístup je mezi výzkumníky stále, ale metal studies se neustále rozšiřují.

Miroslav Vrzal: Ze začátku jsme se setkávali s určitým odstupem vůči tomu brát metal jako výzkumné téma, v akademické sféře i s pohledem, že je to vlastně taková „braková kultura“ a že je potřeba řešit důležitější věci. A také s námitkami, že je to „jenom naše metalové fandovství“. I když musím říct, že jsme na Ústavu religionistiky na Masarykově univerzitě naštěstí pro své počínání získali podporu, díky čemuž vznikly i Czech Metal Studies. Museli jsme si vybudovat reputaci, organizovat konference, mít výsledky a dokázat, že ve vědecké debatě obstojíme a jsme schopni publikovat v mezinárodních časopisech. Chystám teď několik kapitol do odborných knih, které vyjdou v Anglii, Americe, Rakousku a Německu. Ta internacionalizace je důležitá.

Jiří Lukl: V rámci lingvistiky tento problém úplně nevzniká: data jsou data. Především v dnešní době plné internetové komunikace už se fakt neřeší, co se může a nemůže zkoumat. Existují třeba výzkumy na sportovní komentáře, instagramové posty a podobně.

Vojtěch Volák: Ve filozofii hudby byla metalová hudba velmi opomíjená, a především se tento obor soustředil na klasickou hudbu, jazz a pop. Takže když jsem toto téma do filozofie přinesl, bylo velmi uvítáno.

Miroslav Vrzal: Metal studies byly ještě před deseti, patnácti lety marginální v rámci studia subkultur. Je to dáno tím, že už v 70. letech sice byly knížky o punku a skinheads, ale zaměřovaly se více na jejich marxistický třídní rozměr a jejich politickou rezistenci vůči hegemonní kultuře. A do toho metal tolik nezapadal.

Subkultury jsou tradiční téma kulturní antropologie, satanismus, nové pohanství a jejich deriváty zase pro religionistiku. Nabízel by se tedy obyčejný mezioborový výzkum. Proč si myslíte, že metal potřebuje svoji vlastní disciplínu?

Jana Nenadalová: Religionistika také nemá své vlastní metodologické nástroje a půjčuje si je z antropologie, sociologie nebo psychologie. Obor sjednocuje předmět zájmu a u metal studies je to podobné. To je naše výhoda; že dokážeme komplexní proces zkoumat z nejrůznějších úhlů a porozumět tak lépe jednotlivým aspektům a dílčím vnitřním procesům.

Jakými metodami pracujete?

Gabriela Stašová: Moje práce, kterou píši na brněnském Ústavu hudební vědy, je ve velké míře postavená na sociologii. Hlavním nástrojem je kvalitativní výzkum založený na hloubkových polostrukturovaných chápajících rozhovorech s mými participantkami. Následně celý proces budu analyzovat prostřednictvím metody zakotvené teorie (grounded theory), která se hodí pro nové výzkumy, nemající zatím mnoho hmatatelných výsledků nebo se jim zatím nikdo nevěnoval. Chci vyvinout vlastní teoretický koncept toho, jak ženy v metalu samy sebe navzájem vnímají, jak jednotlivé jevy prožívají a co v metalu vlastně tvoří ženskou identitu.

Vojtěch Volák: Ve filozofii a sémiotice nemáme výzkumné metody jako takové. Zmínil bych, že vycházím hlavně z metafyziky deleuze-guattariánské filozofie (filozofie zabývající se kritikou evropské kultury) a sémiotiky Charlese Sanderse Peirce.

Jiří Lukl: Ve studiu metalové onomastiky se spoléhám na pragma-sémantickou analýzu. V tomto je pro mě velkým zdrojem informací a dat databáze Metal Archives. Kromě toho využívám různé nástroje pragmatiky, například při zkoumání toho, jakým způsobem se metalisté vyjadřují o určitých tématech a jak přes jazyk budují své identity. Takový výzkum může být založený na kvalitativní analýze komentářů na YouTube a podobných veřejných fórech.

Miroslav Vrzal: Kvalitativní terénní výzkum, včetně polostrukturovaných rozhovorů, a diskurzivní analýzu. Například u kauzy festivalu Gothoom v roce 2014, okolo kterého byly na Slovensku celonárodní veřejné debaty. Zabýval jsem se vyjádřeními jednotlivých aktérů a hledal v nich určité kategorie. Zajímaly mě argumenty křesťanských odpůrců metalu, ale i kapel.

Jana Nenadalová: Podobně jako Mirek jsem dělala diskurzivní analýzu různých rozhovorů a diskuzí a taky se zaměřuji na antropologický kvalitativní výzkum, který lze interpretovat v kontextu teorií kognitivní psychologie nebo evoluční antropologie.

Na závěr bych se rád zeptal, jak vidíte pokračování Czech Metal Studies a jaký mohou mít ještě přínos?

Gabriela Stašová: Pokud mohu mluvit za sebe, tak osobně jsem ráda za to, že jsme dokázali za relativně krátký čas oslovit širší spektrum nejen odborníků z našich disciplín, ale taky se propojit mezinárodně, přestát určitá negativa, která bohužel v minulosti vyvstala ze strany nezasvěcené veřejnosti, a především zkoumat to, co nám dává smysl. Za mě by do budoucna mělo velký přínos ještě více multidisciplinárně vyrůst – osobně bych uvítala více odborníků z oblasti psychologie, protože to je stále nevyčerpaná oblast, skýtající spoustu výrazných i méně viditelných problémů.

Jana Nenadalová: Určitě souhlasím s růstem směrem k větší multidisciplinaritě a osobně bych ráda viděla především nárůst k mezinárodním spolupracím, u kterých bychom mohli metal studies začlenit do širších debat s relevancí ke studiu scén a subkultur, současných forem spirituality a náboženství, (post)modernity nebo třeba kulturní evoluce.

Miroslav Vrzal: Rozhodně je potřeba pokračovat v publikaci v mezinárodních časopisech a knihách. Cílem by mělo být publikovat i nějakou vlastní knihu, což nám třeba oproti našim kolegům z polských metal studies stále chybí. Osobně bych rád dal dohromady knížku, která by se věnovala metalu ve střední a východní Evropě.