Laibach, 31.5.2026, Palác Akropolis, Praha
All go rhythm! Přišel jsem s mírnou nejistotou a očekáváním, odešel jako vždy spokojen. Hudba, edukace, podupkávání. Laibach prostě doručují výsledky. Takže vše přesně tak, jak (ne)má být!
Divnosti. Malé vydavatelství hudby, které mám ráda a někdy mi přijde, že o něm ví míň lidí, než by si zasloužilo.
Divnosti. Malé vydavatelství hudby, které mám ráda a někdy mi přijde, že o něm ví míň lidí, než by si zasloužilo.
Kvietah začla klidnou křehkostí, kterou během svého hraní gradovala, sílila a zintenzivňovala. Ukázala se v plné kráse a znovu mi došlo, jak je živě neskutečná, ač se do desky Hejno černejch koček stále neumím proposlouchat. Všední témata nevšedních ilustrací tvoří skrze tóny.
"zastavit se stát přestat utíkat – věřit sám sobě nevyčítat si strach
– zvědomit si tělo přijmout myšlenky – pocity i skrytý obavy..." Něco něco začali Strachem. A bylo to nekonečně opojné od prvních tónů i slov. Při Rovině standardně pláču a při Strachu obdivuju Tomášovu energii a neklid.
Ima Teva s Davidem Pohamačem večer uzavřeli. Přesunuli jsme se k elektronice a synth-popu. Čas plynul a po naléhavosti byl čas na odchod. Tma v čentáru, který obývají lidé, co se zapomněli smát?
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.
Možnost kdykoliv zrušit
