Na výběr je toho tolik, že není možné stihnout všechno. A na druhou stranu nejde festivalu úplně utéct.
Rychlost. Ji.hlava akceleruje, jeden bod programu střídá druhý, návštěvníci vybírají na poslední chvíli, tlačí se ve frontách, náhle mění plány a především žijí jihlavským dokumentárním festivalem. Na výběr je toho tolik, že není možné stihnout všechno. A na druhou stranu nejde festivalu úplně utéct.
První dva dny Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě se trochu zdálo, že letošní ročník navštívilo méně návštěvníků. Se státním svátkem se však opět vytvořily příznačné shluky lidí, a i ty největší sály se naplnily k prasknutí. Nejen na nejvíce žádanou sekci Česká radost, ale i na poslední večerní projekce filmů jako Houby mluví nebo Italo disco – Jiskřivý zvuk osmdesátých let. Celý festival postupně přešel z rozběhu do sprintu a kdo chce stihnout co největší část programu, se pomalu ztrácí v čase i prostoru.
Během třetího a čtvrtého dne se festival vytáhl s opravdu špičkovými projekcemi, viz naprosto jedinečný analogový spirituální abstraktní triptych odkazující na básníka Jakuba Demla Náš očistec. Z originálního filmového materiálu se zatavenými mravenci pak zakončil sekci experimentálních filmů Fascinace snímek Antfilm. Slušný úspěch slaví i stage s virtuální realitou, kde lze navštívit buď projekce filmů, ale i vyzkoušet hry, z nichž za vypíchnutí stojí The Book of Distance. Vtahující příběh o emigraci japonské rodiny do Kanady i problémech s postojem k Japoncům na západě v průběhu druhé světové války. Do toho mezi domy duní hudební stan, kde se předvedly Bibione, Katarzia s Pjonim a naopak tichounce a pokorně v kostelíku Svatého Ducha rozehrála své přístroječky experimentátorka Maria Komarova.
Úvodní den festivalu začal už odpoledne. S každým koncertem, tancem či přednáškou se počet příchozích zvyšoval a první headlinery Bert & Friends obklopili fanoušci celou stage a kapela na oplátku zavalila návštěvníky příjemnou náladou i energickou show.
All go rhythm! Přišel jsem s mírnou nejistotou a očekáváním, odešel jako vždy spokojen. Hudba, edukace, podupkávání. Laibach prostě doručují výsledky. Takže vše přesně tak, jak (ne)má být!
Legendy britského oi! punku se ukázali se show, která trvá už přes 50 let. Na jistotu odehráno a se stejnou energií jako vždy.
pokřtít novou desku v temný záři reflektorů se spokojeným publikem
