Intimní svět Natalie Perkof

Na chvilku se zastavit, uklidnit, pomalu dýchat a proplouvat vlastním archivem vzpomínek, útržky a záblesky krásných okamžiků a prožívat je znovu a znovu… Výstava Natalie Perkof / Carbon Dreams je k vidění v Galerii U Betlémské kaple v Praze.

Jak vlastně funguje lidská paměť? Víme, že neuronová síť mozku ukládá naše prožitky a zkušenosti, které si následně dokážeme vybavit. Také ale víme, že mozek nefunguje jako počítač a neukládá si zkušenosti ve formě přesných dat, která bychom si pak nezkreslená „přehrávali“ jako dokumentární film. Mozek si vzpomínky vlastně sám vytváří jako jakýsi otisk či obraz skutečnosti, ze které dokáže abstrahovat to, co je snad pro nás podstatné. Někdy ale bez našeho vědomí vzpomínky také zdeformuje a v režimu snění pak jejich fragmenty pořádně promíchá. Prožitky si přitom nevybavujeme v podobě detailně vykreslených tvarů, ale spíše ve formě jakýchsi ozvěn, pocitů, barev, chutí nebo i vůní.

Přístup Natalie Perkof má s tím, jak funguje naše paměť, něco společného – i ona z rekonstrukcí běžných situací vytváří obrazy, které jsou schopné zhmotnit konkrétní prožitky a emoce. Svým způsobem se její díla ocitají v opozici vůči daru (či spíše prokletí) Irenea Funese, hlavního hrdiny jedné z Borgesových povídek, který si pamatuje každou jednotlivost, každý detail, ale není schopen žádné abstrakce, zobecnění a vnímání podstatného. V obrazech z cyklu Manuál přirozenosti Natalie Perkof pracuje s působivou poetikou „momentek“, s útržky každodenních situací a přátelských setkání. Její čistý formální projev je pevně zakotven ve figurální malbě, motivy maleb přitom čerpá z vlastního života – v siluetách rozeznáváme postavu autorky samotné, její rodiny a nejbližších přátel. Postavy jsou však redukované na pouhé siluety, které působí, jako by byly zmrazené v jednom okamžiku, jako by levitovaly v neurčitém časoprostoru. Snové kompozice Natalie Perkof sice svou atmosférou oscilují na pomezí reálného a ireálného, zároveň se v nich ale koncentruje zvláštní, harmonický pocit, který je nám všem jaksi podvědomě známý.