Kim Gordon na svůj sólový debut letos navazuje novinkou s názvem The Collective.
Od releasu The Eternal, poslední desky Sonic Youth, a následného rozpadu jedné z nejosobitějších a nejvlivnějších kapel uplynulých několika dekád uběhlo už přes deset let. Kim Gordon se (nejen) o tomto období, které odstartovalo už na počátku osmdesátek, kdy kapelu založila po boku kytarových mágů Thurstona Moora a Lee Ranalda, rozepsala ve svém bestselleru Girl in a Band. Knihu, a především zmiňovanou formativní životní i hudební etapu, uzavírá příznačně slovy „I know it sounds like I’m someone else entirely now, and I guess I am“.
Rozpad kultovní noise–rockové kapely (kterému předcházel rozpad 27 let dlouhého manželství s Moorem) dal Kim prostor realizovat se nejen v psaní, ale i ve filmu a především ve výtvarném umění a experimentálních hudebních projektech Body/Head (s kytaristou Billem Nacem) a později Glitterbust (s Alexem Knostem z Tomorrows Tulips). Jako blesk z čistého nebe v roce 2019 přišlo její vůbec první sólové album No Home Record, album plné drtivých korozivních beatů, démonických hlukových textur, disonantních kytar a fragmentovaných textů, inspirované širokou škálou žánrů od no wavu přes devadesátkový hip hop, footwork i trap až po free jazz i soudobou avantgardní elektroniku.
Gordon na svůj sólový debut letos navazuje novinkou s názvem The Collective, která vychází 8. března u Matadoru a na níž opět spolupracuje s producentem Justinem Raisenem, jenž se v minulosti podepsal pod nahrávky Charli XCX, Yvese Tumora i Yeah Yeah Yeahs.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.
Projekt Fragments staví na myšlence skládání hudební i lidské identity z jednotlivých „fragmentů“, které do společného celku přinášejí vystupující i publikum.
Nothing But Thieves se po deseti letech vrátili do Angelic Studios, kde v roce 2015 vzniklo jejich debutové album.