Skrze experimenty s knihou, formátem billboardu a výběrem motivů autorka pojednává o dystopii postkapitalismu...
Vydání autorské knihy fotografky Markéty Kinterové v Nakladatelství AMU je součástí dlouhodobější strategie podpory autorských počinů na poli knižní tvorby, což je v rámci domácí scény poměrně ojedinělý úkaz. Po titulu Zahrada Jiřího Thýna je to experimentálně laděná kritika současného stavu jak veřejného prostoru, tak mysli, které jsou zaplaveny kvantitou informací velmi různorodé kvality. Kniha Kam oči, tam hlava je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu. Skrze experimenty s knihou, formátem billboardu a výběrem motivů autorka pojednává o dystopii postkapitalismu a v textové části se zamýšlí nad tím, jaká je dnešní zkušenost s veřejným prostorem.
Publikace vychází z původní autorské knihy zhotovené v jediném kuse, který vznikl sejmutím billboardového plakátu euroformátu 5 × 2,5m, jeho vysložkováním a svázáním do knižní formy. Reprodukce billboardové knihy slouží jako platforma, na které dochází k popření některých pravidel klasického čtení obrazové publikace, a zároveň je formou příloh doplněna o texty, které nabízejí vhled do alternativního čtení veřejného prostoru.
Jak vnímáme prostředí města a jeho periferie? Můžeme je číst jako kompozici hmot onálepkovanou množstvím textových a obrazových sdělení? Podoba města je zrcadlem úrovně kultury. Lidé čtou a interpretují město na základě textu vytvořeného soukromým sektorem a státem. Co nám urbánní veřejný prostor chce říct? Autorská kniha reaguje na to, jaké vizuální strategie jsou ve veřejném prostoru uplatňovány se záměrem postupného upev ňování represivního systému kontroly a za účelem přeměny návštěvníka v zákazníka.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.
Projekt Fragments staví na myšlence skládání hudební i lidské identity z jednotlivých „fragmentů“, které do společného celku přinášejí vystupující i publikum.
Nothing But Thieves se po deseti letech vrátili do Angelic Studios, kde v roce 2015 vzniklo jejich debutové album.