Laibach, 31.5.2026, Palác Akropolis, Praha
All go rhythm! Přišel jsem s mírnou nejistotou a očekáváním, odešel jako vždy spokojen. Hudba, edukace, podupkávání. Laibach prostě doručují výsledky. Takže vše přesně tak, jak (ne)má být!
Pokračujeme v nikdy nekončících řadách s dvoumetrovými rozestupy.
Začít s Jean-Luc Godardem je prima. Prostě Vášeň (Jean-Luc Godard, 1982)ve Slováckém divadle. Lidé postupně odpadají, začíná být vidět, že festival pomalu eskaluje. Pokračovat s Atlantidou (Valentyn Vasjanovyč, 2019) bylo náročné - drama z velmi blízké budoucnosti na Donbase, kde válka skončila, ale krajina a lidé jsou jí velmi poškozeni a naděje? Ty jsou jen maličké. Uf. Rozloženost. Mezitím milé povalování se v parku. K tomu kafe, jindy víno, hodně úsměvů, hlubokých rozmluv, debat. Procházky městem. Zpomalení. Sára Vondrášková ve stanu pouští své oblíbené ženské interpretky. Anthropocén: Epocha člověka (Jennifer Baichwal, Nicholas de Pencier, Edward Burtynsky, 2018) plný pomalých záběrů neurvalých lidských zásahů do krajin. Smutek.
A úplně večer, když padla tma, nečekané rozhovory s fotografy, k tomu tanečky, písničky, pivo a pak už jen únava.
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.
Možnost kdykoliv zrušit
