Hudba na Papetura Soundtrack odráží křehkost papíru, strach ze samoty a destrukce i naději a přátelství.
Již pátý herní soundtrack vydává multiinstrumentalista Tomáš Dvořák aka Floex. Tentokrát pro polskou adventuru Papetura, dlouho očekávaný debut vývojáře Tomasze Ostafina.
Ačkoliv má Dvořák bohaté zkušenosti s komponováním soundtracků pro studio Amanita Design, Papetura se liší v žánrovém rozpětí i volbou instrumentů. „Pro každý takový projekt se vždy snažím vytvořit vlastní zvukový hudební vesmír. Hudba v Papetuře je záměrně čistší, blíže k současnému neoklasickému zvuku. Zjednodušeně bychom mohli říct, že jsem si střihnul jednoduchý soundtrack na bázi piana a smyčců. Myslím, že to skvěle sedí na svět Papetury. Souvisí to i s dřevěnou kvalitou různých nástrojů utvářejících zvuk soundtracku. Výborně se propojují s papírovým světem Papetury,“ říká Floex, jenž ke spolupráci na desce přizval violoncelistu Tomáš Jamníka a houslistku Eva Jamníkovou.
Trvalo šest let než Petums, tedy Tomasz Ostafin, vdechl hrou o postavách Papeho a Tury, a jejich boji s příšerami, život světu z lepidla a papíru. Hudba odráží křehkost papíru, strach ze samoty a destrukce i naději a přátelství. Sám Floex zná Papeturu zpaměti nejen po hudební stránce: „Hru, do které skládáte hudbu, si musíte zahrát mnohokrát, desetkrát, stokrát. Musí se vyladit všechny možnosti toho, co bude hráč dělat. Možná to není hraní v klasickém smyslu slova, ale rozhodně to není oddělený proces. U Papetury byla situace trochu složitější vzhledem k ručnímu procesu výroby adventury, nicméně testovat a zkoušet se muselo stále a dokola.“
Papetura Soundtrack přináší devět převážně ambientních neoklasický skladeb, o master se postaral Matouš Godík. Součástí 180 gramového vinylu v barvách růžového mramoru jsou také tři velkoformátové tisky s výjevy ze hry. Papetura Soundtrack vychází v digitálním formátu 7. května u českého vydavatelství Minority Records.
více o projektu zde
Na rozdíl od předchozí tvorby, která často reflektovala minulost, je Prince Timmy osobní výpovědí o přítomnosti. Pod energickými elektronickými beaty se skrývají témata sebekritiky, sebedestrukce a nejtemnějších emocí, které autor ukrývá za chytlavými popovými melodiemi a experimentálními zvuky.
Nová deska vznikala mimo jiné v Brazílii, Mexiku a USA a navazuje na jeho typicky intimní, melodický styl.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.