Letošní ročník Ji.hlavy začíná za šest týdnů, ale už teď je jasné, že bude jiný než ty předchozí.
Přípravy na 24. Ji.hlavu vrcholí. Letošní ročník Ji.hlavy začíná za šest týdnů, ale už teď je jasné, že bude jiný než ty předchozí. „Cesta k letošnímu ročníku je nejdobrodružnější ve festivalové historii. Přesto věříme, že Ji.hlava proběhne fyzicky, bezpečně a návštěvníkům přinese výjimečné zážitky,“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka. „S diváky i s filmaři chceme být v dobrých i horších časech. Prioritou je samozřejmě bezpečnost, ale zároveň nechceme rezignovat na vzájemná setkávání a inspirativní diskuse. Právě ty dělají Ji.hlavu výjimečnou,“ dodává. A pokud by opravdu došlo k zákazu kulturních akcí, mají pořadatelé v záloze on-line verzi festivalu.
Znělku pro letošní ročník Ji.hlavy připravil kanadský avantgardista Mike Hoolboom. Ten v Jihlavě před třinácti lety prezentoval svůj film Fascinace a snímek zaujal natolik, že festivalová soutěž experimentálních filmů nese od té doby stejné jméno. A jaký bude mít čtyřiadvacátá dokumentární Ji.hlava program? Jako tradičně nabídne klasický i experimentální autorský dokument a tematické retrospektivy plus řadu nesoutěžních programových sekcí, například Zvláštní uvedení. V sekci, která cílí na výjimečné kinematografické události, bude letos k vidění první a zároveň i poslední film výše zmíněného Islanďana Jóhannssona s názvem Last and First Man. Protože režisér před dvěma lety předčasně zemřel, snímek byl dokončen až po jeho smrti.
V sekci Souhvězdí, která vybírá to nejlepší ze světových festivalů za poslední rok, se mohou diváci těšit například na snímek Epicentro Rakušana Huberta Saupera. Dokument sleduje současný stav „ostrova svobody“, tedy komunistické Kuby. Podobné téma, jen v jiných kulisách, nabídnou Veselé Vánoce, I-wu, film srbského režiséra Mladena Kovaceviće. Snímek se soustředí na čínské město I-wu, kde funguje neskutečných šest set továren na vánoční ozdoby a lidé lavírují mezi vírou v komunismus a touhou po „čínském snu“: troše svobody, bohatství a lásky.
Tradičně nebude chybět ani sekce hudebních filmů. A letos má jasný leitmotiv: jsou to snímky o ženských hrdinkách natočené ženskými filmařkami. Sisters with Transistors jsou skvělou lekcí o zásadních ženách ve vývoji elektronické hudby. Strhující portrét Lydia Lunch: The War Is Never Over ukazuje úzkou vazbu radikální tvorby na utopické společenské změny. Kurátor hudebních filmů a událostí Pavel Klusák připravil pro Ji.hlavu také seminář Gotťák s raritními audiovizuálními svědectvími z kariéry největší hvězdy někdejšího Československa.
Také doprovodný hudební program představuje letos několik komunit, které potvrzují, že kreativita má mnohdy kolektivní povahu. PIO čili Pražský improvizační orchestr vystoupí s hostující rakouskou elektroničkou Veronikou Mayer. V původním programu SoniXpace, kurátorovaném Michalem Ratajem, se představí trio Hornscape, Ivan Boreš, Michal Nejtek, Jan Trojan a Michal Wróblewski. Novou vlnu autorské hudby a sound-artu reprezentují Veronika Svobodová a Julie Lupačová. Specifika covidové sezóny vedou festival k řadě outdoorových koncertů při západu slunce. Vystoupí ekologický elektro-pop Koňe a Prase, melancholici a extatikové židovského klezmeru Klec a duo DebbiLove nebo groteskní i kritický DIY-pop se slamerkou Bio Mashou.
Touché Amoré v rámci světového turné připomene deset let od vydání svého zásadního alba Stage Four, které je považováno za jeden z nejdůležitějších počinů moderního emo a post-hardcoru.
Na rozdíl od předchozí tvorby, která často reflektovala minulost, je Prince Timmy osobní výpovědí o přítomnosti. Pod energickými elektronickými beaty se skrývají témata sebekritiky, sebedestrukce a nejtemnějších emocí, které autor ukrývá za chytlavými popovými melodiemi a experimentálními zvuky.
Nová deska vznikala mimo jiné v Brazílii, Mexiku a USA a navazuje na jeho typicky intimní, melodický styl.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.