V nabitém programu nebudou chybět české a zahraniční premiéry, velká přehlídka erotiky v dokumentu i retrospektiva Mana Raye.
Ji.hlava po třiadvacáté! Ekologicky, s Manem Rayem, erotikou i bohatým off-screen programem. Rezervujte si poslední říjnový týden pro dokumentární film. Co dál bude v Ji.hlavě nově? Soutěžní sekce Česká radost se otevírá i těm českým filmům, jejichž režisérem není český tvůrce. V Česku dlouhodobě žijící francouzský režisér a producent Artemio Benki představí v Ji.hlavě svůj režijní celovečerní debut Sólo. Sleduje v něm životní i umělecký osud talentovaného argentinského klavíristy Martína Perina, jehož slibnou kariéru ovlivnil dlouhodobý pobyt na psychiatrické klinice v Buenos Aires.
Také slovenská režisérka Barbora Berezňáková uvede v Ji.hlavě svůj debut. Její film Skutok sa stal jde po stopách jedné velké politické kauzy devadesátých let na Slovensku: sleduje únos syna tehdejšího prezidenta Michala Kováče, vraždu svědka případu Róberta Remiáše a pozdější amnestii, kterou pachatelům udělil Kováčův nástupce Vladimír Mečiar. Mezinárodní rozměr má i snímek Kiruna česko-švédské režisérky Grety Stocklassy. Autorka portrétuje nejseverněji položené město Švédska, ve kterém se těží železná ruda – a které se v důsledku těžby propadá.
Zvláštního uvedení se letos v Ji.hlavě dočká dokumentární esej klasika české kinematografie Karla Vachka Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Mnohahodinový film, autorův devátý, sleduje ve čtyřech částech současnou českou politiku, filozofii, náboženství a umění. Co vybrat z programu dalších sekcí? Třeba příběh o lidské houževnatosti z dílny makedonské dvojice Tamara Kotevska a Ljubomir Stefanov Honeyland. Film sleduje „ochránkyni včel“ Hatidzu, která žije se svou starou a nemohoucí matkou v makedonských horách a chová včely. Snímek bodoval letos na festivalu Sundance. Další režisérský tým, tentokrát ve složení Jennifer Baichwal, Nick de Pencier a Edward Burtynsky z Kanady, servíruje divákovi svůj Anthropocene: The Human Epoch. Autoři sledují ve dvaceti zemích šesti kontinentů, jak člověk svou činností ovlivňuje ekosystém planety.
A jaké budou na letošní Ji.hlavě nesoutěžní sekce? Fanoušci amerického avantgardisty Mana Raye, známého fotografa a malíře, experimentátora blízkého surrealismu, se mohou těšit na premiérové uvedení všech jeho dochovaných filmů „Ještě v osmdesátých letech byl Man Ray považován za autora pouze čtyř filmů. Ovšem v pozůstalosti jeho přítelkyně Ady Fidelin byly objeveny další unikátní snímky, umožňující vstoupit jak do jeho soukromého světa, tak jeho tvůrčí dílny. Sledovat tak můžeme například hádku Pabla Picassa s Paulem Éluardem při věštění z ruky,“ přibližuje přehlídku její dramaturg David Čeněk. S Manem Rayem pak souvisí další přehlídka, věnovaná erotice v dokumentárním filmu. Připomenuti budou jednak klasici jako Kenneth Anger, Carolee Schneemannová a Peter Tscherkassky, jednak méně známí autoři, jejichž díla budou u nás k vidění na plátně vůbec poprvé.
Na rozdíl od předchozí tvorby, která často reflektovala minulost, je Prince Timmy osobní výpovědí o přítomnosti. Pod energickými elektronickými beaty se skrývají témata sebekritiky, sebedestrukce a nejtemnějších emocí, které autor ukrývá za chytlavými popovými melodiemi a experimentálními zvuky.
Nová deska vznikala mimo jiné v Brazílii, Mexiku a USA a navazuje na jeho typicky intimní, melodický styl.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.