Přistávací plocha, pro všechny generace, bez rozdílů.
Tři dekády fungování trenčínského festivalu vyvrcholily v dosud nejambicioznější ročník, který navštívilo přes třicet tisíc lidí. Třicet tisíc lidí, bez rozdílů. Třicet tisíc lidí, kteří dokážou sdílet společný prostor ve vzájemné toleranci a respektu. Při procházení festivalu jsem nacházel lidi různého věku v rozmanitých polohách. Smějících se, spících, uhýbajících slunci, dezorientovaných, vyčerpaných, soustředěných, tančících. Ani jeden z nich mi na chvíli nedal pocítit, že bych byl nevítaný a jakkoliv je svou přítomností s fotoaparátem obtěžoval. Je to velmi neobvyklé, je to vzácné. Jako celý tento festival. Je to prostor k setkávání, odpočinku a vzájemné inspiraci. Intenzivní a krásné čtyři dny.
Finále hudební části festivalu probíhalo už většinou jen na Panském dvoře. Duo Housekeepers nám představilo s nadsázkou a humorem různé domácí práce, Ruce naší Dory zahráli své poetické písně a B4 potěšili krautrockem. Skvělý set odehrál za muzeem Jakub Čermák s Julií Goetzovou. Na závěr přilákala skupina Mucha na nedělní podvečer nezvykle velké množství posluchačů.
Ešte stále som neprišla na to, ako stihnúť všetko, čo by som chcela. Unavená, pomačkaná, spokojná. Mini svet s názvom POHODA. Rozširovanie obzorov pri popelniciach a posledné cigárko s výhľadom. Dobrú a pa.
Festival pro židovskou čtvrť Boskovice - čtyři intenzivní dny hudby, divadla, výstav a performancí.
Pohoda stavila na kontrasty – od tichých emotívnych momentov až po koncerty, ktoré rozprúdili celý areál.
Sobota byla pro mě především ve znamení dvou "písničkářů". Jiří Imlauf zahrál skvělý set ze svého sólového alba za doprovodu Ondřeje Kyase a Jiřího Šedivce a pod hradem na Palouku svou výpovědí o současném světě dostal návštěvníky Viktor Ori. Na Panském dvoře se představili například maďarští Ék, Oswald Schneider, Mayon a na závěr Ohm Square. Kromě toho samozřejmě probíhal i další bohatý program.
