Ničivě přesný hlas T. S. Eliota
„Do dnešní doby žádný z básníků Eliotovu Pustinu nepřekonal,“ zapsal si do deníku zkraje šedesátých let Jiří Kolář.
Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña
Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.
Oddělen od neklidu (Pavel Kolmačka a Život lidí, zvířat, rostlin, včel)
I letošní Kolmačkova sbírka Život lidí, zvířat, rostlin, včel pokračuje v linii vycházející z civilně přírodní lyriky, kterou autor prokládá společenskokritickým podtónem.
Paměť a bytí (Kazuo Ishiguro a Pohřbený obr)
Pohřbený obr má ale daleko větší ambice, které se nepřímo dotýkají toho, co Milan Kundera naznačil ve známém eseji Zneuznané dědictví Cervantesovo.
Bušení do slov (Skrýše Terezy Šustkové)
Básně Terezy Šustkové jsou celkově spíše skryté než zjevné, spíše magické než obyčejné, spíše intuitivní než vypočítavé.
Kýžená samota? (Marcel Kříž)
Marcel někdy příliš automaticky využívá rýmovaných veršů, které svou vynuceností přebíjí obsah a stávají se pouhými veršovánkami.
Většina básní je špatná (Nejlepší české básně 2017)
Ostře sledovaná antologie Nejlepší české básně, kterou s trochou nadsázky můžete buď milovat, anebo nenávidět, vychází pravidelně od roku 2009.
Ulehnout do rezavých peřin (Dominik Zezula)
Zezulova poezie se ve všech třiceti básních cyklí do úzkostlivých obav, mezi ním a světem zeje díra.
Měřit neměřitelné (Básně SK/CZ 2017)
V minulém roce se Literarnyklub.sk s nakladatelstvím Fra a časopisem Psí víno dohodly na tom, že se soutěže mohou zúčastnit slovenští, ale i čeští autoři.
Děs spojený s rozkoší (Sebevrazi)
Benedetto se vyznačuje velmi specifickým autorským stylem, když mísí banální grotesku s absurdním existencialismem, který může čtenáři připomínat slavné romány Alberta Camuse.
Bílé kapky lásky Elsy Aids
Elsa Aids je monstrum současné české poezie. Básnická obludnost prohnilé duše se nechce vykoupit katarzí.
Chlév, hovno i Bůh (Zdeněk Volf)
... narazíme tu na I. M. Jirouse, P. Zajíčka, J. E. Friče nebo na bratry Reynkovi. I přesto má Volf spoustu záchytných bodů, ve kterých nachází skrytý řád.
Nekončit tam, kde končí naše řeč (Osamělí běžci)
I přes citelnou ztrátu Ivana Laučíka patří tato skupina stále k nejprogresivnější větvi současné slovenské poezii.