

N:ear, 20.-22.7.2023, Banská Štiavnica
Na málokterém hudebním festivalu koncert podkresluje pískání poštolek, šumění potoka či cvrkot cvrčků.


Na málokterém hudebním festivalu koncert podkresluje pískání poštolek, šumění potoka či cvrkot cvrčků.


Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.
V řízné Pack Animals se Savage opře do bohorovného mužského šovinismu zosobněného radily, kteří už díky svému pohlaví vědí, že ženská na kytaru hrát neumí nebo aspoň ne správně.
Obrazy plující hlavou při poslechu dvanácti písní zhuštěných do půlhodiny lehce rozmazal horký vzduch a barvy tlumené palety neuchopitelně podtrhují nostalgii...
Možná vám to na první poslech nepřijde, ale druhá deska postpunkového revivalu Savages, to je téměř sbírka love songů. Asi si říkáte, takhle heavy písně o lásce...


Je to album pro ty, co se aspoň občas zamyslí nad marností práce, která je stejně nebaví, pro ty, kteří ztratili svou cestu z dohledu.


Otázka, zda opulentnost z heroické desky Golden Age dokáže přenést na stage, se zakrátko jeví jako... jako Woodkid.



Uznávám, že druhá řadovka britské indie kytarovky The Vaccines vyšla už loni v září a nejde zrovna o novinku.



„Zpívej, jako by ti bylo šestnáct a šla bys na rande s pětačtyřicetiletým řidičem kamionu.“ Seznamte se, Lee Hazlewood.